Princezna Diana

22. června 2010 v 16:13 | Darkened |  Referáty
.
V této práci bych se chtěla věnovat životu princezny Diany. Je to člověk, který i několik let po své smrti zůstává nezapomenut. Pro vás budou věci, o kterých budu psát, asi známé, ale mě ne. Když zemřela, bylo mi sedm a tak mě její působení úplně minulo.
Její jméno je latinského původu a v překladu znamená božská. Narodila se 1. července roku 1961 jako dcera hraběte Spencera a Frances Spencerové. Měla dvě sestry a jednoho bratra. Když jí bylo šest let, matka rodinu opustila kvůli Peteru Shandovi Kyddovi (zámožný podnikatel v oblasti tapet). Frances usilovala o svěření do své péče, avšak její matka Ruth u soudu řekla, že by měly děti zůstat u otce. Rozvod proběhl v roce 1969. Od té doby měla Diana mnoho chův a skutečná mateřská láska jí chyběla. Z těchto zážitků se později vzalo její přesvědčení o důležitosti mateřské lásky, kterou dávala svým synům.
Ve školách rozhodně svými výkony nevynikala, alespoň ne pozitvně. Sama o sobě prohlásila: "Cítila jsem se bezradná, jako že mám malý mozeček o velikosti hrášku. Jsem natvrdlá jako pařez." Místo talentu na učení jí však bylo naděleno něco mnohem důležitějšího, a to soucit s druhými. Její třídní učitelka z Riddelsworth Hall, internátní školy, prohlásila, že ji často viděla, jak utěšovala mladší děti.
Poslední školou, kterou Diana navštěvovala, byla soukromá internátní škola West Heath, kterou v šestnácti letech opustila. Propadla u všech zkoušek, dokonce i při opravných pokusech. Na této škole poprvé začala pracovat pro dobročinné organizace. Vedení totiž podporovalo, aby žákyně navštěvovaly staré a nemocné lidi.
Absolvovala také krátký pobyt v Institutu Alpin Videmanette ve Švýcarsku, kde byly dívky připravovány na společenský život. Po návratu se usadila s přáteli v Londýně. Bylo to jedno z nejšťastnějších období jejího života. Nejdříve pracovala pro známé jako chůva, roznášela občerstvení na večírcích a dokonce také uklízela. Možná právě i toto ji pak přiblížilo chudým lidem. Připomíná mi to větu Mahátmy Gándhího, který řekl: Měli bychom se od mládí sžívat s myšlenkou, že jsme všichni metaři. Nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je živit se nějaký čas jako metař. Teprve pak skutečně pochopíme, co znamená rovnoprávnost mezi lidmi.[1] Následně nastoupila na místo učitelky v mateřské školce.
.
S Charlesem se seznámila již jako malé dítě, ale za normální setkání lze považovat až ta pozdější. Bylo jí šestnáct let a Charles se dvořil nejprve její sestře Sarah. Avšak Diana ho okouzlila natolik, že se později začali scházet a roku 1981 požádal Charles princeznu z Walesu o ruku. Toto období pro ni bylo velice těžké, neboť ji na každém kroku následovali reportéři. Fotili ji dokonce i při práci ve školce. Tento tlak médií se v pozdějších letech ještě stupňoval.
Brzy po pohádkové svatbě se začaly objevovat první mraky. Diana si svatební cestu představovala jako romantické chvíle bez médií. Charlesova představa vypadala ale jinak. Na cestu si nechal zabalit rybářský prut a šest knih. Během plavby na královské jachtě Britannie objevila princezna v deníku svého manžela fotografie Camilly Bowles, které náhodou vypadly. Žádala po Charlesovi vysvětlení, ale ten její prosby ignoroval. Jeden večer strávil manželský pár u egyptského prezidenta, kam si nástupce trůnu vzal manžetové knoflíčky ve tvaru propletených písmen C, které dostal od Camilly. Následně se usadili na Balmoralu. Navenek působili jako šťastný pár, avšak v soukromí probíhaly hádky kvůli Camille.
Dalším problémem byl věkový rozdíl dvanácti let. Oba měli odlišné povahy, jiné zájmy a rozdílné přátele. Dianu nebavilo pólo a venkovské lovy a starší přátelé ji nudili. Charles zase neholdoval tanci a do mladší společnosti nezapadal. Následník trůnu v této době také zjišťoval, že již není středem pozornosti a je odsunut na vedlejší kolej. Když přijížděly návštěvy, nejezdily kvůli němu, ale kvůli Dianě, se kterou se chtěli seznámit. Stejně tak média nestála o Charlese, ale spíše o jeho ženu. Získávala si lidi tím, že vůči nim byla otevřená a dokázala ukázat emoce, na rozdíl od Charlese, který byl vychováván ke skrývání svých nálad.
Diana spory v manželství nesnášela dobře. Onemocněla bulimií. Pokusila se několikrát spáchat sebevraždu, jednou se dokonce vrhla ze schodů, když čekala Williama. Naštěstí vyvázli oba dva bez vážnějších zranění. Tyto pokusy byly výkřiky, kterými se princezna dožadovala pozornosti. Avšak ne té z médií. Byla velice osamělá. Útěchu hledala v práci pro charitu. Zrušila například předsudek, že AIDS se přenáší obyčejným fyzickým stykem, například podáním ruky.
Ani její vstup do královské rodiny se neudál bez potíží. Nedodržovala přísně etiketu, byla schopna mluvit s obyčejnými lidmi, hlavně s dětmi a starými. Když musela odjet na cestu do Austrálie a na Nový Zéland, vymohla si, že William pojede také i přes nesouhlas rodiny. Svým přátelům později řekla: "Uvnitř tohoto systému se mnou zacházeli jako s podivínem. Cítila jsem, že pro ně nejsem dost dobrá. Díky Bohu, teď už je v pořádku, že jsem jiná."
Postupně se vztah Charlese a Diany zhoršoval. Měli oddělené ložnice a každý den se hádali. Diana už ani nechtěla krizi skrývat. Když ji manžel na veřejnosti políbil, utřela si rukou pusu, nebo mu uhnula. Vyplavalo dokonce na povrch, že během svatební cesty se Charles pravidelně stýkal s Camillou. Následně vyšla skandální kniha Andrewa Mortona Diana: její pravdivý příběh, kde autor se svolením Diany odhalil pozadí vztahu. Když pár odjel do Indie a do Koreje, získal si přezdívku "Bubáci". Tak moc bylo vidět odcizení manželů. Z této cesty pochází fotografie Diany před palácem Tádž Mahal, chrámem postaveným milujícím manželem. Někteří lidé říkají, že tato fotka jí měla zajistit při rozvodu podporu veřejnosti.
Samozřejmě se našli lidé, kteří princezně chtěli uškodit a pošpinit její pověst. Média se na vztahu Diany a Charlese opravdu "vyřádila". Někdo dokonce zveřejnil Dianin telefonní rozhovor s tehdejším milencem Jamesem Gilbeym. Později se však objevila další páska, která se týkala jejího manžela. Byl to rozhovor s Camillou Parker Bowles. Vyznávala si s Charlesem lásku a padlo i mnoho jmen lidí, kteří jim poskytovali místo ke schůzkám. V této době Diana odešla z mnoha funkcí v charitativních organizacích, protože se cítila vyčerpaná. Oporou pro ni byly během tohoto období její děti.
.
Chtěla, aby se monarchie přizpůsobila nové době, a tak brala své děti do nemocnic, kde se setkaly s bezdomovci a lidmi umírajícími na AIDS. Myslím si, že to byl skvělý nápad, je potřeba přiblížit se utrpení druhých a vědět, že existují, a pokusit se jim pomoci, a to podle mě neplatí jen pro vysoko postavené lidi, ale i pro ty obyčejné. "Vzala jsem své děti na místa, kde zřejmě dosud nikdy nikdo v tomto věku a z této rodiny nebyl. Oni teď mají určitou zkušenost - možná ji nebudou nikdy potřebovat, ale semínko je zaseto a já doufám, že poroste, protože ve vědomosti je síla. Chci, aby měli pochopení pro lidské city, lidské obavy, lidské trápení ,lidské naděje a sny."
Po odloučení s královskou rodinou, když nebyla svázána tradicemi, začala být sledována různými módními časopisy, protože její styl oblékání se v mnohém změnil, dá se říci, že zlepšil. Nosila šaty návrhářských špiček a byla všemi obdivovaná. Byla přirozená a to podtrhovalo její styl. Mimi Spencerová prohlásila: "Jako hvězdě stylu konce 20. století se Dianě nikdo nevyrovná."
Její oblíbenou hudbou byly písně z muzikálů Fantóm opery a Bídníci. Mezi Dianiny zájmy patřil tanec. Když byla malá, chtěla být baletkou. Zatančila si s Johnem Travoltou a s britským tanečníkem Waynem Sleepem. Byla patronkou Anglického národního baletu. Samozřejmě, mnoho z jejího života vyplňovala charita. Účastnila se různých charitativních večeří, koncertů a podobně. Byla patronkou Fondu národní pomoci. Měla vlivné přátele (např. Elton John, Liza Minelli, Cindy Crawford), a jejich podpory se snažila využít ve prospěch těch, kteří to potřebovali.
.
Díky své popularitě dokázala pro charitativní účely získat horentní sumy peněz. Před odchodem od prince Charlese měla kontakt s více než 150 dobročinnými organizacemi. V některých zastávala funkci prezidentky. Po rozchodu z většiny z nich odstoupila a spolupracovala pouze se šesti. Jmenujme například Misi pro malomocenství, Národní společnost pro boj s AIDS a Centrepoint (zaměřeno na bezdomovce). Navštěvovala také nemocnice, a to jak oficiálně, tak i soukromě. S malou nemocnou Danielou Stephensovou a její matkou dokonce navázala hluboké přátelství, které trvalo až do její smrti. S Danielou si povídala, sledovala televizi, pravidelně ji navštěvovala a jednou ji dokonce pozvala k sobě do Kensingtonského paláce.
Když se podíváme na tento pozoruhodný výčet Dianiných aktivit, jistě nás nepřekvapí, že pomáhala při práci také Matce Tereze a Imranu Khanovi (původně pákistánský hráč kriketu), který pracoval pro nemocnice zaměřené na léčbu rakoviny. Její cesty ji zavedly mimo jiné do Pákistánu, Japonska a Nepálu. Dianinou poslední kampaní byla propagace zákazu nášlapných min. Kampaň vedla její kroky až do Angoly. Sama řekla: "Každý si může přečíst statistiku, ale něco jiného je jít do nemocnic a vidět oběti min, jak bojují po ztrátách končetin a částí těla o přežití - to je strašné."
Po návratu z Angoly ji opět čekaly nepříjemnosti s královskou rodinou. Královna napsala Dianě i Charlesovi ručně dopis, že by se kvůli dětem měli co nejdříve rozvést. Toto se dostalo i do médií. Diana byla zdrcená. Vedla čím dál izolovanější život. Rozvod byl potvrzen v srpnu roku 1996 a situace se pomalu začala opět zlepšovat.
Diana opět získávala ztracenou sebedůvěru. Zásluhu na tom měl jistě i Dodi Fayed, se kterým v té době měla poměr, který vyšel najevo po dovolené na Korsice a Sardinii, kde měla Diana i své syny. Po návratu z tohoto pobytu odjela ještě na několik dní do Francie. Tento poslední vztah pro ni byl šťastný. Měla v Dodim oporu a cítila se být milována. Z Francie se živá již nevrátila. Zemřela ve věku 36 let. 31. srpna 1997 bylo tělo převezeno do Velké Británie.
Zpráva o princeznině smrti zasáhla celý svět. Projevy soustrasti nebyly pouze oficiální a strojené, jak to často u významných lidí bývá. Byly skutečné. Okolo Kensingtonského paláce, kde Diana bydlela, byly položeny stovky květin. Lidé zde čekali i několik hodin, aby se mohli zapsat do kondolenční knihy. Kytice ležely dokonce i před britským konzulátem v New Yorku či před dveřmi britské ambasády ve Washingtonu, D. C. Smutek lidí a jejich úcta k princezně je vidět na mnoha fotografiích. Mě nejvíce zaujal detail kytice karafiátů, uprostřed nichž byla karta - srdcová královna.
O několik dní později zemřela i Matka Tereza, Dianina přítelkyně. Svět tak přišel o dvě ženy, které skutečně dokázaly naplnit podstatu lidství.
K Dianině smrti se se skutečnou lítostí vyjádřilo mnoho významných osobností, mezi nimiž byl například Tony Blair, prezident Clinton, Kofi Annan či Nelson Mandela. Vznikla vlna opovržení vůči novinářům, kteří při nehodě sehráli významnou roli. Masivní vlna kritiky se také zvedla proti královské rodině, která se tvářila nezúčastněně. Královna tedy po 38 letech vystoupila v přímém přenosu, aby přednesla dojemný projev.
Dianin přítel Elton John prohlásil: "Toto je nejtragičtější a nejzbytečnější smrt. Svět ztratil svoji nejoddanější lidskou bytost a já jsem přišel o výjimečnou přítelkyni." Lucianno Pavarotti, princeznin oblíbený zpěvák, řekl: "Mé srdce je plné zármutku a bolesti. Lady Diana byla nejnádhernějším symbolem lidskosti a lásky k celému světu. Dotkla se mého života neobyčejným způsobem. Vždy na ni budu myslet s hlubokou láskou a radostí."
Poslední cestou princezny Diany byl úsek mezi Kensingtonským palácem a Westminsterským
opatstvím. Osobně přišly dva miliony lidí. Přímý přenos ve Velké Británii sledovalo 25 milionů lidí (1/2 obyvatel) a na celém světě to bylo 2,5 miliardy. Královská rodina při této události porušila několik tradic. Vystoupila před brány paláce a stála na chodníku, aby vzdala princezně hold. Britská vlajka poprvé vystoupala nejdříve nad palác a až poté byla spuštěna na půl žerdi. V této poloze ještě nikdy nebyla, neboť vlajka symbolizuje kontinuitu britského království. Pohřeb navštívilo mnoho slavných osobností, mezi nimiž byli kromě politiků také herci, režiséři a módní návrháři. Vyvrcholením pohřbu byl projev hraběte Spencera, Dianina bratra, který zaútočil svou řečí na média. Odpovědí na projev mu byl potlesk, který zvenčí pronikl od lidí, kteří poslouchali jeho slova přes reproduktory. Následně začali tleskat i přítomní uvnitř opatství. Elton John zazpíval upravenou verzi písně Candle in the Wind, původně složenou na počest Marylin Monroe.
V Dianině rodném Althorpu se konalo ještě poslední rozloučení s princeznou. Tento obřad byl pouze pro Dianinu rodinu. Byla pohřbena s růžencem, který jí věnovala Matka Tereza. Hrob se nachází na ostrově uprostřed jezera zvaného The Oval. Toto místo si oblíbila již jako malá.
Obdivuji tuto ženu za to, že čím víc jí život bral, tím víc dokázala dávat. Je pro mě důkazem toho, že člověk není pouze bytostí z masa a krve, ale také z duše, která je nám dána nějakou vyšší silou, jež pro někoho představuje Boha, pro někoho lásku. Je vlastně jedno, jak ji nazveme.
Ráda bych skončila slovy, která pronesl hrabě Spencer na pohřbu ve Westminsterském opatství: "Diana byla samotným ztělesněním soucitu, povinnosti, stylu a krásy. Na celém světě byla symbolem nesobecké lidskosti. Na celém světě se trvale zasazovala o práva těch, kteří žili na dně společnosti, byla to velice britská dívka, která překračovala národní hranice. Byla osobností s přirozenou ušlechtilostí, někým, kdo byl beztřídní a kdo během posledního roku svého života potvrdil, že nepotřebuje královský titul k tomu, aby kolem sebe i nadále vytvářel svůj zvláštní druh kouzla."
Charitativní organizace princezny Diany:
  • The Diana, Princess of Wales - Memorial Fund
  • The British Red Cross (Kampaň proti nášlapným minám)
  • Centrepoint Soho
  • English National Ballet
  • The Leprosy Mission
  • National Aids Trust
  • Royal Mardsen NHS Trust
  • Great Ormond St. Hospital for Children NHS Trust
  • USA - American Red Cross
Zdroje:
Hlavním zdrojem pro tuto práci byla kniha:
Donnelly, P.: Diana:Princezna lidských srdcí. 1. vyd.: Praha: Rebo Productions 1997
z této knihy pochází také všechny neoznačené citace.
[1] Stern, Henri: Máhátma Gándhí: Životní zásady. 1. vyd.: Praha: Triton 2004

.

.
.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kristina kristina | E-mail | 28. dubna 2011 v 17:27 | Reagovat

je to nadherne obdivujem cloveka ktory vie tak dobre o PRINCEZNEJ DIANE

2 kristina kristina | E-mail | 28. dubna 2011 v 18:44 | Reagovat

ked som to citala bola som prekvapena aky mala tazky  zivot. ale lutujem to ye yomrela mohla bztu bzt este s nami. a dalej rozsirovat svoju krasu. a pajem vela stastie jej celej rodine, a vela stastie Princovi Williemovi a jeho manzelke Kate. a velku pochvalu tomu kto to pisal!!!!!!!!

3 Ducii Ducii | Web | 22. června 2011 v 17:34 | Reagovat

Právě jsem tu knihu od Donnellyho dočetla - patří rozhodně mezi ty horší o Dianě... Doporučila bych knihu Sarah Bradford a tuhle radši spal... Nemám ráda knihy, co hovoří příliš jednostranně, lepší když se někdo snaží o neutralitu... Pravda jsou o Dianě i mnohé horší, třeba Morton to je naprostá katastrofa...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama