29. Komplexní rozbor vybraného díla - Ze života hmyzu

22. června 2010 v 16:02 | Darkened |  Přehled k maturitě - Čeština
Děj:
Předehra: Na počátku hry se tulák setkává s pedantem, člověkem, který sbírá hmyz. Když se tulák ptá pedanta, co bude s hmyzem dělat, odpovídá pedant, že hmyz bude napíchnut na špendlík a vystaven ve sbírce. Následně se ho tulák ptá, proč vlastně loví hmyz, na což pedant odpovídá, že z lásky k přírodě. Již tento první paradox napovídá, v jakém duchu se hra bude dále odvíjet. Tulák sleduje motýly a zavře oči. Když je otevře, ocitá se ve světě motýlů.
1. dějství: Na scéně se v různém sledu objevují dvě samičky - Iris a Clythie a tři samečkové - Felix, Viktor a Otakar. Felix je zamilován do Iris a skládá jí básně. Na scénu přiletí Iris se svým nápadníkem Viktorem a začíná koketovat s Felixem. Viktor objeví Felixovu starou báseň v nějakých novinách, přečte ji, a společně s Iris se mu posmívá. Pak na scénu přichází Clythie s Otakarem, svým snoubencem. Iris s Clythii se oslovují jako přítelkyně, avšak v jejich slovech lze nalézt opovržení tou druhou. Clythie začíná flirtovat s Felixem, protože vidí, že se líbí Iris. Dějství končí tak, že Viktor, který se honil za Iris, je sežrán, Iris přebere Clythii Otakara a Clythie jde shánět nějakého nového samečka. Felix, okouzlen nyní slovy Clythie, skládá o ní báseň.
2. dějství: Druhé dějství se mi líbí nejvíc. Je zde vidět, jak lidé prospívají z neštěstí druhého a jak jsou závislí na pomíjivých věcech. Nejdříve se v tomto dějství objevuje chrobák a chrobačka, kteří se válí svoji kuličku. Básní o ní, že je to jejich štěstí, poklad, život, skvost a dílo (což, pokud si tuto paralelu dosadíme do lidského světa, je dosti smutné, protože to znamená, že celé, co člověk za léta svého života dělal, bylo hromadění majetku). Chrobák odchází hledat úkryt pro kuličku, a ještě předtím zmiňuje, že tím, že mají kuličku, jim přibývají starosti, protože jsou nuceni dělat další kuličku a ještě se bát o tu starou, aby jim ji někdo neukradl. Chrobák se vydává hledat úkryt pro kuličku. Zatímco chrobačka hlídá, spatří vhodný úkryt, vydá se ho prozkoumat, a kulička je mezitím ukradena cizím chrobákem. Chrobačka se vrací na místo a následně se vydává za cizincem s kuličkou v domnění, že je to její manžel. Následně se na místo vrací chrobák. Vůbec se neshání po ženě, ta je mu jedno, shání pouze svoji kuličku. Když mu tulák oznámí, že je ukradena, zvolá chrobák, že je to vražda. Pokud mohu užít expresivnějšího výrazu v dojmu, který na mě chrobáci udělali, pak to řeknu takto: Když člověk hromadí majetek a má jen to, tak má vlastně akorát tak hovno.
Nastupuje lumek, který neustále vykrmuje svou larvičku a nosí jí cvrčky. Všechno pro své dítě. Dále pak cvrček a paní cvrčková, kteří se stěhují do obydlí, které po sobě zanechal jiný cvrček, jež byl napíchnut na trn a živý cvrček, když to viděl, honem využil příležitosti a nastěhoval se sem. Čekají spolu mladé. jsou tak uneseni svým štěstím, že vůbec nevnímají, že někdo zahynul. Cvrček odbíhá seznámit se sousedy. Paní cvrčková se dá do řeči s tulákem. Ptá se ho, proč není ženatý a proč nemá děti, a on odpovídá, že ze sobectví, což zde tvoří úžasný efekt, když hovoří o svém sobectví, zatímco skutečnými sobci jsou cvrčkové. Paní cvrčková je nakonec ulovena lumkem pro larvičku.
Na scénu vstupuje parazit, který si stěžuje a pomlouvá, že lumek umí lovit, a proto má dost potravy a že si ji hromadí, a on, parazit, nemá na lovení nástroje, a proto nemá dost. (Proč má někdo mít zásoby a jiný hlad?) Připomíná mi komunistu, lumek je podle něj kapitalista. Když se však lumek objeví na scéně, parazit mu vše odkýve, je pokrytecký. Lumek pak odchází na lov a parazit mu zatím sežere larvičku.
Je úžasné sledovat ten koloběh. Cvrček má radost ze smrti jiného cvrčka, za což se mu příroda odvděčila sežráním jeho manželky, a lumek, který jeho manželku zabil, za se pak přišel o svou larvičku. Paradoxně jediný, komu se nic nestalo, byl parazit.
3. dějství: Odehrává se mezi mravenci. Zpočátku se vše zdá správné, mraveniště vypadá jako ideální společnost. Mravenci tuláka poučují, že pracují pro celek. Konflikt nastává ve chvíli, kdy zjišťuje, že mravenci nepovažují za celek všechny mravence na světě, ale pouze svůj národ a bojují vlastně proti jinému celku. Také tento celek nebere ohled na jedince a své pracovníky uštvává. Dochází tedy ke střetu Mraveniky se Žlutými mravenci o území mezi dvěma stébly. Během války jsou dokonce mravenci nazýváni veliteli "materiál". Když jedni vyhrávají, vedoucí mravenec prohlásí: Veliký Bože mravenců, dal jsi zvítězit právu, jmenuji tě plukovníkem. Následně se ještě vítězní Žlutí prohlašují za vládce celého vesmíru. Toto bych označila jako vrchol drzosti vůči tomu, co je nad námi. Autor nastavuje zrcadlo lidské pýše, tomu, že si chtějí podrobit i bohy, že si o sobě myslí, že jsou páni tvorstva, avšak v celém vesmíru jsou pouze mravenci, možná ani to ne, a jejich počínání je naprosto směšné.
Epilog: V epilogu se z kukly, která vstupuje do hry občasnými výkřiky, že se zrodí a přinese něco velkého, zrodí jepice, která,než stihne cokoliv udělat, zemře.
Protože bylo hře vyčítáno, že tulák na konci zemře, a tak byl napsán alternativní závěr, kde tuláka, který se probudil ze snu, na konci najdou dřevorubci a nabídou mu, aby jim pomohl. V této pomoci je naděje pro lidstvo, že pokud si budou lidé pomáhat, nebudou na úrovni hmyzu, ale výše, budou skutečnými lidskými bytostmi.
Zdůvodnění výběru:
Tuto hru jsem si vybrala, protože mě zaujala svým nápadem a svou platností v dnešní době. Do hmyzích postaviček jsem si dokázala promítnout lidi ve svém okolí a poznala několik chyb i v sobě. Hra má také filosofický nádech a vybízí k přemýšlení. Během četby jsem skutečně prožila nějakou katarzi, což se mi moc často nestává.
Zařazení do kontextu podobných literárních děl:
Ve 20. letech 20. století jsou uváděny hry Karla Čapka (RUR, Loupežník, Věc Makropulos), dále také například hry Viktora Dyka. Ve 30. letech je pak založeno Osvobozené divadlo, kde jsou uváděny hry s častým námětem politické satiry.
Paralela s podobnými autory:
K. H. Borovský - Křest sv. Vladimíra (ohledně postoje lidí k Bohu)
K. Čapek - Matka, Bílá nemoc (protiválečné jako epizoda s mravenci)
Molliére - Lakomec (lakomství, Harpagon nazývá krádež vraždou jako chrobáci)
Francois Rabelais - Gargantua a Pantagruel (zveličení lidských vlastností)
V+W - Osvobozené dovadlo - zesměšňování touhy po moci (s ohledem na politickou situaci)
Tématická stránka (téma, motivy, epizody):
Satira (lidské vlastnosti jsou přehnané, což způsobuje komičnost některých situací), kritika společnosti, výrazná pointa.
Motiv tuláka - tvoří optmistickou stránku hry
Motiv smrti / spánku
Téma - povrchnost, přelétavost, chamtivost, radost z utrpení druhého, prospěchářství, pokrytectví, snaha o ovládnutí druhých, kritika individualismu, egocentrismus
Filosofické myšlenky
Hlavní postavy:
Motýli - znudění, flirtují se všemi, lichotiví až podlézaví, povrchní, pokrytečtí, posmívají se, v hovoru užívají klišé, přelétavost
Kukla, jepice - kritika individualismu (Já nesu něco velikého); když se kukla rodí, prohlašuje, že přináší něco velikého, ale než stačí cokoliv udělat, zemře → malost lidského jedince
Chrobák - celý život staví svou kuličku (majetek), je to jejich život, když ji ztratí, jejich život ztrácí smysl; hrabivost
Lumek a jeho larvička - lumek se pouze stará o své dítě, rozmazluje ho, a zapomíná při tom na sebe
Cvrčkové - starají se o rodinu, vyžívají z neštěstí druhých
Parazit - pokrytec, říká, co se mu zrovna hodí (umí švejkovsky vykličkovat), názorem jakýsi hmyzí komunista
Mravenci - touha po moci, chtějí ovládnout "svět", který pro ně představuje cesta mezi dvěma stébly → malost lidstva oproti celému vesmíru, strojovitost, mechaničnost neberou v potaz jedince
Slimáci - žijí si svým obyčejným životem, život ostatních neřeší; šišlají, což působí komicky a zároveň člověku připadá, že jsou skuteční
Kompoziční stránka:
Hra má předehru, 3 dějství (1. - Motýlové, 2. - Kořistníci, 3. Mravenci) a epilog.
Skládá se z krátkých epizod pozorování hmyzu a tyto epizody spojuje motiv poutníka a kukly, která se na konci promění v jepici.
Jazyková stránka:
Hra je napsána krásným, plynoucím jazykem, podtrhujícím myšlenky, které ve hře postavy vyslovují a který dokresluje charaktery postav. Věty nejsou moc složité, každé slovo zde má své místo a děj díky tomu rychle plyne. Dialogy jsou postaveny tak, aby se dalo snadno číst mezi řádky.
Šišlání slimáků dokresluje atmosféru a byla jsem přímo okouzlena zpěvem jepic na konci, je zde použit nádherný jazyk a básnický styl (metafory, přirovnání, spíše lyrika).
Volný bod:
Napadlo mě, že by se dala tato satira převést v utopii, jak je příroda oproti lidem dokonalá. Motýla bych si představovala jako projevení dokonalé krásy, která se neprojevuje pouze ve vzhledu, ale i v chování. Byli by to bytosti jdoucí vzorem svou mravností a měli by na prvním místě v žebříčku hodnot platónské ideje.
Mravenci by neválčili, ale myšlenka pracování pro celek by fungovala stejně, avšak s tím rozdílem, že celek by bral na jedince ohled a neuhonil ho k smrti. Mravenci jsou hodni obdivu za svou píli a jako takoví jsou skutečně schopni postavit společně něco velikého.
Chrobáci byli ve starém Egyptě uctíváni, byli symbolem učedníka, a to proto, že dokáží z odpadu vytvořit něco dokonalého, dokonalý tvar, totiž kouli.
Kukla jako individuální člověk může mít dobrý nápad, který může předat ostatním, kteří v tomto nápadu mohou pokračovat i po její smrti a rozvíjet ho. Myslím, že každý jedinec má společnosti co dát, samozřejmě, za svůj jepičí život toho moc nestihne, ale pokud je odkaz silný, zůstane, a ostatní v něm budou pokračovat a rozvíjet ho.
Autoři:
Karel Čapek - Byl pilným studentem. Po maturitě na gymnáziu vystudoval filosofickou fakultu Karlovy univerzity. Během života hodně cestoval. Byl předsedou Penklubu a založil tradici tzv. pátečníků, kdy se scházeli spisovatelé u Čapka ve vile ve Vinohradech a diskutovali o různých probémech. Mezi pátečníky patřili například: Karel a Josef Čapkové, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Josef Kopta, Ferdinand Peroutka, Eduard Bass, Karel Poláček, Vladislav Vančura, Jan Masaryk. Ke konci života se pokoušel upozornit na ohrožení demokracie nacismem (např. posílal dopisy různým demokratickým autoritám a vědcům, např. Albertu Einsteinovi a tajemníkovi OSN). Mezi jeho další hry patří R.U. R., Matka, Věc Makropulos, Bílá nemoc.
Josef Čapek - Narozdíl od Karla byl klidný a neprůbojný. Zpočátku psali díla spolu, později Karlovi pouze předával své nápady. Věnoval se hodně malbě a spisovatelem byl pouze svátečním. Psal impresionisticky, neuspořádaně, lyricky. Napsal například detektivku Stín kapradiny, filosofické úvahy Kulhavý poutník. Psaltaké cestopisy, a to tím způsobem, že nejdříve pozoroval jednostlivosti a detaily, které pak zobecnil. V roce 1939 byl zatčen a odvezen do Dachau. Prošel mnoha koncentračními tábory a v jednom z nich zemřel těsně před koncem války na tyfovou epidemii.
Společná díla bratří Čapků: Adam Stvořitel, Krakonošova zahrada, Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek, Zářivé hlubiny a jiné prózy.
Něco málo z historie hry:
Tato hra byla poprvé sehrána v brněnském Národním divadle 3. 2. 1922 pod taktovkou režiséra Stejskala. Pražskou premiéru uvedlo Národní divadlo 8. 4. 1922. Hru tehdy režíroval Karel Hugo Hilar. Prý tato inscenace přišla na 250 000 Kč. Představení mělo 93 repriz a pro velký úspěch bylo uvedeno Hilarem ještě v letech 1925 a 1932.
V roce 1965 byla nastudována pod vedením Miroslava Macháčka. Ve hře se objevily hvězdy jako například Eduard Kohout (Viktor; pod vedením Hilara ztvárnil roli Hamleta, která ho vynesla na vrchol; "lyrik/ kouzelník českého jeviště"; dr. Bettlheim ve Spalovači mrtvol), Marie Vášová (Apatura Iris; hrála například ve Vyšším principu, 2x získala státní ocenění), Oldřich Vlček (Felix).
Roku 1973 vzniklo televizní zpracování této hry, která byla také v posledních letech natočena Českým rozhlasem jako hra rozhlasová.
Zajímavostí je, že hra je nastudována ochotnickým divadelním spolkem Jen tak, který působí v Bruselu a snaží se přispět ke kulturnímu životu Čechů žijících v Belgii. Hru uvedl začátkem dubna 2010.
Ukázka:
CHÓR JEPIC:
Kroužíme život!
Tančíme život!
My jsme sám život!
Živote! Živote!
PRVNÍ JEPICE vstane:
Ze zvonění paprsků jsou spředena naše křídla,
od hvězdy k hvězdě ze světelných nití tkal je
odvěký božský tkadlec. Tančíme vesmírem,
my, duše života, zrozené světlem,
obrazy Boha, který - klesá mrtva
DRUHÁ JEPICE vystoupí a víří:
- který v nás vidí sebe.
Ó - ó - ó! Věčný, věčný je život.
TULÁK motá se k ní:
Jak...jakže, tedy je věčný?
DRUHÁ JEPICE:
Žít, kroužit, vířit! Z hloubi vesmíru
nám odpovídá tvůrčí, nesmírné
víření křídel jepičích. Nám dán je
tajemný úkol věčně vířiti,
z křídel nám prší harmonie sfér,
ó, jaké poslání a jaká tvrčí radost
Být jepicí! Žít, to je klokotat!
Ó - ó - ó. Víří.
CHÓR JEPIC:
Věčný, věčný je život!
TULÁK mezi nimi:
Ó, jaké poslání a jaká tvůrčí radost -
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama