27. Humor a satira v literatuře

22. června 2010 v 16:05 | Darkened |  Přehled k maturitě - Čeština
- parodie - humorná nápodoba uměleckého díla
- travestie - karikatura, zesměšňuje vážnou věc tím, že se zdůrazní jeden prvek
- persifláž - zesměšnění - vezme se postava a dá se do jiného díla, vydávání se za někoho jiného
- groteska - míra absurdity (Chyplin, Harold Lloyd, Laurel a Hardy)
- ironie - cynismus, útočné zesměšňování, shození toho druhého, drsný humor
- sarkasmus - silná ironie
- satira - zesměšňování (např. společnosti)
Česká literatura
- středověk - 1. zmínky humoru - Podkoní a žák, Hradecký rukopis, Mastičkář, Dalimilova kronika, Kterak se báby sázely, která si víc prdne
- V + W, Šimek a Grossman, K. H. Borovský, Šimek + Bubílková, Suchý + Šlitr, Svěrák + Smoljak
- Zdeněk Jirotka - Saturnin
- Muž se psem
- Jaroslav Hašek - Švejk
- Bohuslav Vaněk - Úvalský - Brambora byla pomeranč mého dětství
- Ignát Hermann - Otec Kondelík a ženich Vejvara
- Svatopluk Čech - postava Matěje Broučka
- Havlíček Borovský - mistr satiry
- Karel Poláček - Židovské anekdoty,…
- Jaroslav Žák - Cesta do hlubin študákovy duše
- Škola, základ života
- Vzpoura na lodi primátor Dietrich
- Ve stínu kaktusu
- Jiří Brdečka - Limonádový Joe
- Faunovo velmi pozdní odpoledne
- Miroslav Švandrlík - Žáci Kopyto a Mňouk
- Černí baroni
- Miroslav Horníček - Dobře utajené housle
- Miroslav Skála - Svatební cesta do Jiljí
- Zdeněk Šmíd - Proč bychom se netopili nebo nepotili
- Babinec
- Dudáci a vlčí hlava
- Strašidla a krásné panny
Svět
- počátky v renesanci
- William Shakespeare
- Rabelais - Gargantua a Pantagruel
- Niccolo Machiavelli - Mandragora
- Moliére, Maupassant
- Dickens - Kronika Pickwikova klubu
- Jerome Klapka Jerome
- P. Woodehouse
- D. Westlake - Jak nevyloupit banku
- M. Bradbury
- Gogol - geniální satirik
- R. Fallet - zelňačka
- R. Bradford - Černošský Pán bůh a páni Izraeliti
- Betty McDonald - Vejce a já
- Woody Allen - Vedlejší příznaky
- Leo Rosten - Pan Kaplan má stále třídu rád
- S. Leacock - Literární poklesky
- R. Fulghum - Všechno, co k životu potřebuji, jsem se naučil v mateřské škole
- Už hořela, když jsem si do ní lehal
- John Kennedy Toole - Společenství hlupců
- William Saroyan - Pět zralých hrušek
- Tracyho tigr
Někteří autoři blíže
- Niccolo Machiavelli - žil ve Florencii
- politik, politolog
- dostal se do politiky → mučený, nucen Florencii opustit
- Vladař
- Mandragora - komedie
- Starý právník má hezkou mladou ženu, se kterou stále nemůže mít děti. Manželka se zalíbí mladému kupci Kallimachovi, který vymyslí lest. Bude léčit mladou ženu každou noc tak dlouho, dokud neotěhotní, ale nesmí u toho nikdo být. K léčbě má použít vývaru z mandragory. Ve skutečnosti si však s mladou ženou užívá.
- William Shakespeare - dramatik, herec, básník
- Stradford → odchází do Londýna → na vrcholu slávy zpět do Stradfordu nad Avonou
- z chudé řemeslnické rodiny
- oženil se se starší manželkou (o 8 let)
- založil divadlo Globe v Londýně
- Josef Václav Sládek - v 19. stol. přeložil téměř celé jeho dílo
- komedie:
- Zkrocení zlé ženy
- Veselé paničky Windsorské
- Sen noci svatojánské
- Večer tříkrálový
- Mnoho povyku pro nic
- Kupec benátský
- (Jean Baptiste Poquelin) Moliére
- zástupce nízkých žánrů
- přes 30 komedií
- otec vysoce postavený
- Moliére byla jeho přezdívka, protože se styděl za to, že hrál divadlo
- jezdil s kočovnou společností (byl režisér, dramaturg, dramatik, organizátor, herec)
- Don Juan - postava svůdce žen, byl potrestán spálením bohem
- podobný námět - Don Giovanni od Mozarta
- Zdravý nemocný - hra, která paroduje hypochondrii
- Moliér zemřel, když hrál hlavní roli, padl jako ve scénáři, pak se klaněli bez něj, protože si mysleli, že je to vtip, ale selhalo mu srdce
- Lakomec - hlavní postava Harpagon (posedlý penězi, lichvář) se chce oženit s mladou Marianou, přestože ví, že ji miluje jeho syn Kleantes. Svou dceru chce provdat za bohatého člověka a ne za toho, koho miluje ona. Kleantes vymyslí lest. Vezme otci 30 000 dukátů a dá mu návrh, že mu je vrátí jedině když je nechá, aby si vzali každý koho chce. Harpagon souhlasí (staví hodnotu peněz výš než být hlavou rodiny).
- Misantrop - portrét člověka, který nemá rád lidi a ubližuje jim
- Tartuffe - o úlisném, intrikářském člověku
- vetře se do přízně měšťana a ten mu svěří peníze a převede na něj majetek → dozví se, že ho podrazil, až když slyší, jak mu Tartuffe svádí manželku → nakonec mu král dá majetek zpět (deus ex machina)
- nadčasové hry
- komedie dell arte - přelom baroka a klasicismu
- herci mají absolutní volnost, improvizují, pouze zhruba vědí, o čem se hraje
- často zapojena pantomima
- typické postavy - v různých hrách, podobné chování - typizace
- pierot (šašek), harlekýn (klaun), kolombína (křehká, mladá dívka), dottore (doktor), pantalone (měšťan), scapino (šibal)
- nosily masky
- Carlo Goldoni - napsal cca přes 200 komedií
- posun v dell arte - herci hrají bez masek, mají menší improvizační volnost, má více postav
- Sluha dvou pánů
- Poprask na laguně
- Anton Pavlovič Čechov (1860 - 1904) - ruský realismus
- dramatik, povídkář, satirik
- doktor medicíny
- onemocněl tuberkulózou a zemřel
- vedle Shakespeara nejhranější dramatik
- povídky - Vaňka, Černý mnich
- hry - Ivanov, Tři sestry, Višňový sad, Strýček Váňa, Racek
- "Smích skrze slzy."
- autor nudy - postavy se nudí, neví jak žít, co si počít
- banálnost, schopnost vystihnout vlastnosti, tragika je schovaná
- Petr Lébl - český režisér, výborné inscenace
- oběsil se v divadle
- Racek - o nenaplněných vztazích
- horko, vesnice - někdo miluje někoho, ten zase někoho jiného apod.
- Osvobozené divadlo - komické dvojice (V+W)
- Divadlo Járy Cimrmana
- Milan Kundera - * 1929 Brno
- VŠ na FAMU - pak zde učil
- folkloristické motivy
- původně komunista
- 1969 zakázán → emigrace do Francie
- uznáván po celém světě
- k Čechám se moc nehlásí
- nemáme nic vědět o spisovateli, protože to ovlivňuje náš pohled na dílo
- žije v ústraní, chce, aby za něj mluvilo jeho dílo
- romány čím dál víc obsahují filosofické úvahy
- v Čechách vydáván jedině nakladatelstvím Atlantis
- román Žert - Ludvík se zamiluje do svazačky Markéty, chce ji hlavně do postele; napíše jí na socialistické školení pobuřující pohlednici ("Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík"), načež je vyhozen ze školy i ze strany. Když se pak chce pomstít spolužákovi Zemánkovi, který se na jeho vyhazovu také podílel, svede jeho ženu Helenu, ale až pak se dozvídá, že s ní vlastně její manžel už nic nemá.
- Směšné lásky - soubor povídek
- milostné vztahy přetaženy někdy do grotesky, Gogolovského šklebu, smíchu skrze slzy
Nikdo se nebude smát
Protagonista je učitelem na VŠ, kde přednáší Dějiny umění. Pan Záturecký ho požádá, aby napsal posudek na jeho práci o Mikoláši Alšovi, na jeho posudku závisí, zda bude práce otisknuta, učitel však posudek napsat nechce, protože ví, že práce je strašná. Zpočátku se vymlouvá, že nemá znalosti o tomto období, aby mohl posudek napsat. Záturecký ho však pronásleduje všude, chodí za ním domů i do školy. Proto si učitel nechá přehodit přednášky bez řádného zaznamenání do rozvrhu. Záturecký však vypátrá adresu jeho bytu. Když k němu přijde, je zrovna doma jen jeho dívka Klára, která žije v bytě nehlášeně a trvalé bydliště má u rodičů.
Při setkání Zátureckého s hlavní postavou učitel obviňuje Zátureckého, že obtěžoval Kláru, načež se do sporu připlete paní Záturecká a říká, že Klára obtěžovala Zátureckého. Hledá dívku všude, ale nepozná ji. Nakonec musí protagonista před uliční výbor, kde se zodpovídá z nehlášené Kláry. Tyto problémy jsou doprovázeny dalšími ve škole, odkud je propuštěn, protože si profesorský sbor myslí, že již půl roku neučil, ačkoliv byly přednášky pouze přehozené na jiné dny.
Nakonec k sobě pozývá paní Zátureckou, aby jí řekl, že si to obtěžování vymyslel a že manželova práce je strašná. Paní Záturecká se s tím smířila a odešla. Klára se s ním následně za lži, které si vymyslel, rozešla.
Je skutečně absurdní, že taková hloupost jako jedna lež kvůli tomu, že nechtěl psát posudek, ho stála dívku i práci.
Doktor Havel po dvaceti letech
Doktor Havel, známý svůdce, je již stár a přijíždí do lázní. Má krásnou ženu-herečku, která na něj stále žárlí. Havel zjišťuje, že se po něm již žádná žena neotáčí a že již není žádaný. Redaktor místního časopisu, který se seznamuje s Havlem a jeho pověstí svůdníka, má rád jednu dívku a chce vědět, co mu na ni řekne Havel. Ten, protože je zahořklý a vidí v dívce tu, kterou nikdy mít nebude a která o něj ani nezavadí pohledem, se o ní moc pozitivně nezmiňuje a tak se s ní redaktor rozchází. Havel ho odkazuje na starou doktorku Františku, která v sobě prý má to kouzlo. Redaktor, neschopne užívat svůj vlastní úsudek, Františku svede. Když se potkává s Havlem, říká mu, jak byla úžasná, jen že neustále při milování mluvila o svém synovi. Havel říká, že ženy se neodlišují v posteli tělesnou stavbou, že jsou si podobné, nýbrž tím, co říkají, a Františka je originální, tudíž výjimečná.
Havel se cítí sám a odmítaný a proto volá manželce, aby za ním přijela. Po dni stráveném mezi lidmi, kteří se za párem otáčeli, Havel získává zpět svou sebedůvěru. Když ho místní ženy viděly s krásnou manželkou, opět pro ně nabývá přitažlivosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama