Talisman pro štěstí

10. června 2007 v 13:17 | Darkened |  Jen tak si psát...
Měla jsem svátek, a jak už to většinou bývá, dostala jsem, ostatně jako vždycky, několik dárků. Na jeden z nich ale do smrti nezapomenu. Byl to indiánský talisman od tety pro štěstí. Hned dalšího dne, v pátek, třináctého, jsem si ho nadšeně vzala na sebe v domnění, že od sebe odvrátím všechny pohromy, číhající na mě v útrobách města.
S úsměvem na rtech, což se u mě moc často nestává, jsem vyrazila do školy. Jakmile jsem vyrazila z domu, přeběhla mi přes cestu černá kočka. Když jsem došla na autobusovou zastávku, zjistila jsem, že mi o minutu ujel autobus, což by nebyl problém, kdyby nás moji milí rodiče neodstěhovali do té nejkrajnější části města, kde lišky dávají dobrou noc a autobus jezdí jednou za třičtvrtě hodiny. Do školy jsem tím pádem přišla pozdě.
U vchodu stál školník a poctivě zapisoval jména opozdilců, aby jim zadělal na průšvih. Na mé rozklepané " Dobrý den." odpověděl pouze nenávistným pohledem a zavrčením "Jméno, třída." Když jsem mu nadiktovala údaje, přišla jsem do třídy. Sotva jsem však zasedla do lavice, vyfasovala jsem zadání testu, na který jsem se ani trochu neučila. Při další hodině, všemi oblíbené matiky, se mi do žákovské vloudila čtyřka ze čtvrtletky a poznámka za vyrušování v hodině (ale já to cédéčko vážně potřebovala!).
Ten den mě ještě čekal trénink a jelikož po nás naše uzurpátorská trenérka chtěla nemožné, celý trénink jsem prosprintovala a prodřepovala.
Myslela jsem, že už se ani nedobelhám domů Autobus byl ještě k tomu narvaný k prasknutí. Nejdříve samozřejmě nastupovali důchodci, kteří se, když jde o místo k sezení nebo o poslední kus zlevněné okurky, dokáží změnit v lítou saň a rozhazují kolem sebe svými hůlkami. Někdy mám pocit, že je nosí pouze na mlácení a odhánění lidí, ale chodit mohou dobře i bez nich. Stěží jsem se nacpala do dveří a autobus se rozjel. Nepřemýšleli jste někdy, že někteří lidé by potřebovali spíš běhat za autobusem, aby zhubli, než se vozit? Pokaždé, když autobus zatáčel, mě totiž objaly "pneumatiky" nějaké paní a já se málem utopila v miliónech bývalých kremrolí, šlehačky a čokolády.
Když jsem konečně po strastiplné cestě dorazila domů, okamžitě jsem talisman sundala a zařekla se, že už si ho nikdy nevezmu. Když jsem napsala své zážitky tetě, obratem mi poslala sms: A to si predstav, co vsechno by se ti jeste stalo bez toho talismanu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baloo Baloo | Web | 12. června 2007 v 20:12 | Reagovat

super:) fakt je to chytlavý (znáte takový to, ře se do něčeho brutálně zazevlujete)..a navíc...ty důchodci :D to známe, v Tescu mají levnější máslo než v Hypernově a voni kvůli tomu projedou celou Plzeň :D

2 Leena Leena | 12. června 2007 v 20:30 | Reagovat

Skvělý! Great!! Jojo, důchodci!! Svejma hůlkama zastavujou i rozjíždějící se tramvaje:D fakt! mam na to svědky! Ale jako bez toho talismanu by to musel být fakt nejděsivější den lidského života:))

3 shade79 shade79 | E-mail | 8. listopadu 2007 v 20:51 | Reagovat

super

Tete bych asi libal i nohy - mas kliku zes prezila nebyt talismanu .......... jak by to asi dopadlo!!!!! ale zase na druhou stranu co kdyz je to opravdu stesti a ne smula ? Vzdyt preci ne vse co je pro tebe v urcity okamzik dobre je navzdy spatne. me rikaji ze pokud bude z nebe padat trus(toto rikaji trochu jinak )spadne na me. ale zase kdo ma takove stesti a spadne na nej a to bez talismanu :o)

uz jsem i premyslel ze dojdu za carodejnici aby to odvratila s tim ze v penezence ty dva tisice nebo vic? ci min? by sice chybely ale coz .... no pak jsem si ale rekl ne!,mohl jsem rict ano ,ale ja jsem rekl ne.... a valcim dal.

tak drzim palce at prezijes i bez talismanu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama