20. Vývojové proměny české poezie po roce 1945

24. června 2010 v 16:14 | Darkened |  Přehled k maturitě - Čeština
1. Bezprostřední reakce na osvobození ČSR (po roce 1945)
- V. Holan - Dík sovětského svazu, Rudoarmějci
- V. Nezval - Historický obraz
- J. Seifert - Přilba Hlíny
- F. Halas - Barikáda
- F. Hrubín - Chléb s ocelí, Jobova noc
2. Schématická poezie (schematismus, frézismus)
- S. K. Neumann
- M. Pujmanová
- V. Závada
- V. Nezval - Stalin, Zpěv míru
- P. Kohout
- Jiří Havel - Soudružka máma
- Michal Sedloň
- Jan Pilaň
3. Básnické skupiny

Skupina 42
- Jiří Kolář - Prometheova játra
- Ivan Blatný
- Josef Kainar
  • - Nové mýty
  • - Člověka hořce mám rád
  • - Moje blues
  • - Město Er - zhudebnil M. Prokop
  • - Stříhali dohola malého chlapečka
  • - Kuře v hodinkách - zhudebnil V. Mišík
Skupina RA

Skupina kolem časopisu Květen
- Miroslav Holub
  • - sbírka Denní služba
  • - báseň V mikroskopu, Óda na radost
- Jiří Šotola - sbírka Hvězdy Ypsilon
- historické romány:
  • - Kuře na rožni
  • - Tovaryšstvo Ježíšovo
  • - Svatý na mostě
- Karel Šiktanc - Český orloj

Skupina kolem časopisu Host do domu
- Milan Kundera - sbírka Monology
- Oldřich Mikulášek
  • - Svlékání hadů
  • - Šokovaná růže - báseň Černý triptich
- Jan Skácel
  • - Co zbylo z anděla
  • - Kolik příležitostí má růže
  • - Hodina mezi psem a vlkem
  • - Smuténka
Další osobnosti tohoto období
- Václav Hrabě - Blues pro bláznivou holku
- Jaroslav Seifert
  • - Přilba hlíny - po 2. sv. v.
  • - Maminka - 60. l.
  • - Halleyova kometa - 60. l.
  • - 1984 Nobelova cena za literaturu
  • - 80. l. - Deštník z Picadilly, Morový sloup, Býti básníkem
  • - báseň Píseň o Viktorce
- František Hrubín
  • - pro děti - Špalíček říkadel, Říkejte si se mnou
  • - dramata - Zlatá reneta, Srpnová neděle
  • - básnické skladby:
  • - Jobova noc
  • - Hirošima
  • - Proměna
  • - Romance pro křídlovku
- Pavel Šrut
  • - V baru jménem Krásný ztráty
  • - Kolej Yesterday
- Jiří Žáček
  • - pro děti - Aprílová škola
  • - pro dospělé - Text appeal, Tři roky prázdnin
  • - básně:
  • - Blues milenců z kina svět
  • - Blues o spolykaných slovech
tzv. Písničkáři
- Karel Kryl
  • - alba:
  • - Bratříčku, zavírej vrátka
  • - Rakovina
  • - Maškary
  • - Dopisy
  • - píseň Děkuji
  • - sbírka veršů - Kníška
- Jaroslav Hutka - Náměšť; Havlíčku, Havle
- Vladimír Merta - Praha magická
- Pavel Dobeš
- Jaromír Nohavica
  • - Dál se háže kamením
  • - hymna Baníku Ostrava
  • - desky:
  • - Darmoděj
  • - Osmá barva duhy
  • - Miky mauzoleum
  • - Moje smutné srdce
  • - Babylon - píseň Ostrava, Velká voda
- Jan Burian
- Jan Vodňanský
- Petr Zkoumal
- Jiří Dědeček
- Jiří Schmitzer - píseň Řekněte prdel
- Raduza
Underground
- Egon Bondy - sbírky Totální realismus, Trapná poezie
- Ivan Martin "Magor" Jirous
  • - Magorovy labutí písně
  • - Magorovy pohádky
- undergroundoví umělci:
  • - malíř Vl. Boudník
  • - DG 307
  • - The Plastic People of the Universe
  • - divadlo Sklep
 

21. Česká próza v letech 1945 - 1968

24. června 2010 v 16:05 | Darkened |  Přehled k maturitě - Čeština
- Jan Drda
  • - divadelní hry - Hrátky s čertem; Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert
  • - České pohádky - Hastrmani, Dařbuján a Pandrhola, O princezně Jasněnce a létajícím ševci
  • - sbírka povídek Němá barikáda - Vyšší princip, Pancéřová pěst
  • - Městečko na dlani
- Julius Fučík
  • - O zemi, kde zítra znamená včera
  • - Reportáž psaná na oprátce
- Edvard Valenta - Jdi za zeleným světlem
- Karel Ptáčník - Ročník jedenadvacet
- Norbert Frýd - Krabice živých
- Adolf Branald
  • - scénář Dědeček automobil
  • - Vizita
  • - Sestřičky
  • - Severní nádraží
  • - Lazaretní vlak
Schématismus - 50. léta
- Václav Řezáč - nedopsaná trilogie Nástup, Bitva
- Zdeněk Pluhař - Opustíš-li mne; Ať hodí kamenem
- Jan Otčenášek
  • - Občan Brych
  • - seriál Byl jednou jeden dům
  • - Láska mezi kapkami deště
  • - Romeo, Julie a tma
  • - Kulhavý Orfeus

Další literatura po druhé světové válce
- Ladislav Fuks
  • - magický realismus
  • - Pan Theodor Mundstock
  • - Spalovač mrtvol
  • - Myši Natalie Mooshabrové
  • - Příběh kriminálního rady
- Ota Pavel
  • - sportovní povídky - Pohádka o Raškovi, Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského
  • - povídková kniha Fialový poustevník - povídka Běh Prahou
- Bohumil Hrabal
  • - 60. léta:
  • - Pábitelé
  • - Perlička na dně
  • - Taneční hodiny pro starší a pokročilé
  • - Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet
  • - Ostře sledované vlaky
  • - 70. léta:
  • - Obsluhoval jsem anglického krále
  • - Něžný barbar
  • - Slavnosti sněženek
  • - Postřižiny
  • - Příliš hlučná samota
Někteří další autoři tzv. oficiální literatury 70. a 80. let
- Vladimír Páral
  • - 60. léta:
  • - "čerá série"
  • - Veletrh splněných přání
  • - Soukromá vichřice
  • - Katapult
  • - Milenci a vrazi
  • - Profesionální žena
  • - 70. léta:
  • - "bílá série"
  • - Mladý muž a bílá velryba
  • - Muka obraznosti
  • - 80. léta:
  • - sci-fi - Válka s mnohozvířetem
  • - 90. léta:
  • - Dekameron 2000 aneb láska v Praze
  • - Playgirls
tzv. "severočeská literární škola"
- Jiří Švejda - Havárie
- Václav Dušek
  • - Tuláci
  • - Lovec štěstí
  • - Kukačky
Spisovatelé, kteří směli vycházet
- Radek John
  • - Jeanový svět
  • - Memento
- Zdeněk Zapletal - Půlnoční běžci
Výrazné osobnosti samizdatové a exilové literatury
- Pavel Tigrid - Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu
- Viktor Fischl
  • - Hovory s Janem Masarykem
  • - Dvorní šašci
- Ladislav Mňačko
  • - Smrt si říká Englechen
  • - Jak chutná moc
- Arthur London - Doznání
- Jan Procházka
  • - Kočár do Vídně
  • - Přestřelka
  • - Ucho
  • - Už zase skáču přes kaluže
- Arnošt Lustig
  • - Dita Saxová
  • - Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
  • - Noc a naděje
  • - Démanty noci
- Karel Pecka
  • - Horečka
  • - Motáky nezvěstnému
- Jiří Stránský
  • - Zdivočelá země
  • - Bumerang
- Eva Kantůrková - Přítelkyně z domu smutku
- Pavel Kohout
  • - Katyně
  • - Bílá kniha o kauze Adam Juráček
  • - Hvězdná hodina vrahů
  • - Ta dlouhá vlna za kýlem
  • - Konec velkých prázdnin
  • - Kde je zakopán pes
  • - Hodina tance a lásky
- Ivan Klíma
  • - soubory povídek:
  • - Milenci na jednu noc
  • - Milenci na jeden den
  • - Má veselá jitra
  • - Moje první lásky - Myriam, In camera caritatis (V pokojíku lásky), Má vlast, Hra na pravdu, Provazochodci, Přehrada
  • - román:
  • - Čekání na tmu
  • - Čekání na světlo
  • - Láska a smetí
- Zdena Salivarová - román Hanzlová
- Josef Škvorecký
  • - popisuje Dannyho Smiřického v etapách života:
I. protektorát - Zbabělci, Prima sezona
II. 50. léta, konec války - Tankový prapor
III. 60. léta - poč. 70. let - Mirákl, Příběh inženýra lidských duší
  • - Lvíče
  • - Příběhy pro pátera Knoxe
- Ludvík Vaculík
  • - edice Petlice
  • - Sekyra
  • - manifest Dva tisíce slov
  • - Český snář
  • - Morčata
  • - Jak se dělá chlapec
  • - Loučení k panně
- Milan Kundera
  • - esej Umění románu
  • - román Žert
  • - sbírka povídek Směšné lásky - povídka Falešný autostop
  • - Valčík na rozloučenou
  • - Nesnesitelná lehkost bytí
  • - Nesmrtelnost
- Jan Pelc - román ... a bude hůř
- Jaroslav Foglar
- Iva Hercíková
- Ludvík Aškenazy - Putování za švestkovou vůní

Vypracované maturitní otázky ze ZSV

24. června 2010 v 15:54 | Darkened |  Maturitní otázky ze základů společenských věd
Bohužel v editoru blogu nefunguje poznámkový aparát, a tak kdybych sem otázky nakopírovala, stejně se v tom nikdo nevyzná. Proto kdybyste o ty poznámky stáli, napište na: klara.vo@hotmail.com, a já vám ty věci pošlu na e-mail.
Ze ZSV mám otázky týkající se sociologie, psychologie, politologie, ústava, mezinárodní organizace, základy ekonomie. Bohužel nemám zpracované právo, náboženství a filosofii.
 


Vypracované maturitní otázky z dějepisu

24. června 2010 v 15:50 | Darkened |  Maturitní otázky z dějepisu
Bohužel v editoru blogu nefunguje poznámkový aparát, a tak kdybych sem otázky nakopírovala, stejně se v tom nikdo nevyzná. Proto kdybyste o ty poznámky stáli, napište na: klara.vo@hotmail.com, a já vám ty věci pošlu na e-mail.
Tyto otázky mám:
1. Svět v pravěku
2. Staroorientální státy a civilizace
3. Starověké Řecko
5. Středověké státy v Evropě a jejich vývoj do 11. stol., Arabská říše
6. České země v 6.-12. stol.
9. Český stát 1378-1471
10. Český stát 1471-1618
11. Velké zeměpisné objevy, Předkolumbovská Amerika
12. Evropa v letech 1492-1618
16. Osvícenství, vznik USA, Velká francouzská revoluce
20. První světová válka, Rusko v letech 1917-1918, česká politika v letech 1914-1918
21. ČSR 1918-1932
22. Evropa a svět 1918-1932
23. ČSR 1933-39
24. Evropa a svět 1933-39
25. Druhá světová válka
27. Evropa po roce 1945

22. Česká oficiální tvorba 70. a 80. let

23. června 2010 v 10:29 | Darkened |  Přehled k maturitě - Čeština
- Ladislav Fuks
  • - magický realismus
  • - Pan Theodor Mundstock
  • - Spalovač mrtvol
  • - Myši Natalie Mooshabrové
  • - Příběh kriminálního rady
- Ota Pavel
  • - sportovní povídky - Pohádka o Raškovi, Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského
  • - povídková kniha Fialový poustevník - povídka Běh Prahou
- Bohumil Hrabal
  • - 60. léta:
  • - Pábitelé
  • - Perlička na dně
  • - Taneční hodiny pro starší a pokročilé
  • - Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet
  • - Ostře sledované vlaky
  • - 70. léta:
  • - Obsluhoval jsem anglického krále
  • - Něžný barbar
  • - Slavnosti sněženek
  • - Postřižiny
  • - Příliš hlučná samota
- Pavel Kohout
  • - Katyně
  • - Bílá kniha o kauze Adam Juráček
  • - Hvězdná hodina vrahů
  • - Ta dlouhá vlna za kýlem
  • - Konec velkých prázdnin
  • - Kde je zakopán pes
  • - Hodina tance a lásky
- Ivan Klíma
  • - soubory povídek:
  • - Milenci na jednu noc
  • - Milenci na jeden den
  • - Má veselá jitra
  • - Moje první lásky - Myriam, In camera caritatis (V pokojíku lásky), Má vlast, Hra na pravdu, Provazochodci, Přehrada
  • - romány:
  • - Čekání na tmu
  • - Čekání na světlo
  • - Láska a smetí
- Ludvík Vaculík
  • - edice Petlice
  • - Sekyra
  • - manifest Dva tisíce slov
  • - Český snář
  • - Morčata
  • - Jak se dělá chlapec
  • - Loučení k panně
- Milan Kundera
  • - esej Umění románu
  • - 60. - 80. léta
  • - román Žert
  • - sbírka povídek Směšné lásky - povídka Falešný autostop
  • - Valčík na rozloučenou
  • - Nesnesitelná lehkost bytí
  • - Nesmrtelnost
- Vladimír Páral
  • - 60. léta - "čerá série":
  • - Veletrh splněných přání
  • - Soukromá vichřice
  • - Katapult
  • - Milenci a vrazi
  • - Profesionální žena
  • - 70. léta - "bílá série"
  • - Mladý muž a bílá velryba
  • - Muka obraznosti
  • - 80. léta - sci-fi - Válka s mnohozvířetem
  • - 90. léta - Dekameron 2000 aneb láska v Praze
  • - Playgirls
- Radek John - Memento
- Jiří Švejda - Havárie
- Václav Dušek
  • - Tuláci
  • - Lovec štěstí
  • - Kukačky

23. Proměny českého dramatu v letech 1945 - 1989

23. června 2010 v 10:21 | Darkened |  Přehled k maturitě - Čeština
- Vašek Káňa - Parta brusiče Karhana
- divadlo Na zábradlí
  • - Ivan Vyskočil - text appeal
  • - začínal zde Václav Havel
- divadlo Semafor
  • - SEdm MAlých FORem
  • - Jiří Suchý + Jiří Šlitr
  • - začínali zde Gott, Matuška, Hegerová,…
  • - hry Zuzana - např. Zuzana není doma
- Divadlo Járy Cimrmana
  • - Ladislav Smoljak + Zdeněk Svěrák
  • - Ztráta třídní knihy
  • - Švestka
  • - Hospoda na mýtince
  • - Dlouhý, Široký a Krátkozraký
- divadlo Na provázku
  • - Brno
  • - Milan Uhde - Balada pro banditu
  • - Arnošt Goldflam, Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Jiří Pecha
- divadlo Ypsilon
  • - Praha
  • - Naďa Konvalinková, Marek Eben, jiří Lábus, Oldřich Kaiser
- divadlo Sklep
  • - Tomáš Hanák, Milan Steindler, Vávra,…
  • - Pražská pětka
  • - Mlýny
  • - Kopytem sem, kopytem tam
  • - Plzeň - divadlo Alfa, divadlo Pod lampou
Výrazné postavy českého dramatu
- Vítězslav Nezval - Manon Lescaut
- František Hrubín - Srpnová neděle, Zlatá reneta
- Pavel Kohout
  • - adaptace cizích předloh (Válka s mloky, Kafka - Amerika)
  • - budovatelské hry - Dobrá píseň
  • - August August, august
  • - Pech pod střechou
  • - Hodina pravdy
  • - Ubohý vrah
- Václav Havel
  • - Zahradní slavnost
  • - Vyrozumění
  • - Audience
  • - Odcházení
  • - Vernisáž
  • - Asanace
  • - Largo dezolato
  • - Pokušení
- Antonín Procházka
- Jiří Hubač
  • - Nezralé maliny
  • - Ikarův pád
  • - Dům na nebesích
  • - Hostina u Petronia
- Petr Zelenka - Příběhy obyčejného šílenství
- Miroslav Horníček

24. Česká a světová literatura od 90. let do současnosti

23. června 2010 v 10:14 | Darkened |  Přehled k maturitě - Čeština
Komerčně úspěšní literatura
- Michal Viewegh
  • - Báječná léta pod psa
  • - Výchova dívek v Čechách
  • - Účastníci zájezdu
  • - Povídky o manželství a sexu
  • - Román pro ženy
  • - Zapisovatelé otcovské lásky
  • - Příběh nevěrné Kláry
  • - Vybíjená
  • - Román pro muže
  • - Báječná léta s Klausem
  • - "literární hamburgery"
- Barbora Nesvadbová
  • - Řízkaři
  • - Bestiář
- Petr Šabach
  • - Hovno hoří
  • - Jak potopit Austrálii
- Lenka Lanczová
- Halina Pawlovská
  • - Díky za každé nové ráno
  • - Proč jsem se neoběsila
- Irena Obermannová
- Irena Dousková
  • - Hrdý Budžes
  • - Oněgin byl Rusák

Silný příběh
- Petra Hůlová - Paměť mojí babičce
- Umělohmotný třípokoj
- Josef Formánek - Prsatý muž a zloděj příběhů
- Květa Legátová - Želray - povídka Jozova Hanule
- Ivan Landsmann - Pestré vrstvy

Literatura s rysy postmodernismu
- Jáchym Topol
  • - Sestra
  • - Anděl
  • - Noční práce
- Miloš Urban
  • - Sedmikostelí
  • - Santiniho jazyk
  • - Stín katedrály
  • - Hastrman
  • - Lord Mord
- Bohuslav Vaněk-Úvalský - Brambora byla pomeranč mého dětství

Princezna Diana

22. června 2010 v 16:13 | Darkened |  Referáty
.
V této práci bych se chtěla věnovat životu princezny Diany. Je to člověk, který i několik let po své smrti zůstává nezapomenut. Pro vás budou věci, o kterých budu psát, asi známé, ale mě ne. Když zemřela, bylo mi sedm a tak mě její působení úplně minulo.
Její jméno je latinského původu a v překladu znamená božská. Narodila se 1. července roku 1961 jako dcera hraběte Spencera a Frances Spencerové. Měla dvě sestry a jednoho bratra. Když jí bylo šest let, matka rodinu opustila kvůli Peteru Shandovi Kyddovi (zámožný podnikatel v oblasti tapet). Frances usilovala o svěření do své péče, avšak její matka Ruth u soudu řekla, že by měly děti zůstat u otce. Rozvod proběhl v roce 1969. Od té doby měla Diana mnoho chův a skutečná mateřská láska jí chyběla. Z těchto zážitků se později vzalo její přesvědčení o důležitosti mateřské lásky, kterou dávala svým synům.
Ve školách rozhodně svými výkony nevynikala, alespoň ne pozitvně. Sama o sobě prohlásila: "Cítila jsem se bezradná, jako že mám malý mozeček o velikosti hrášku. Jsem natvrdlá jako pařez." Místo talentu na učení jí však bylo naděleno něco mnohem důležitějšího, a to soucit s druhými. Její třídní učitelka z Riddelsworth Hall, internátní školy, prohlásila, že ji často viděla, jak utěšovala mladší děti.
Poslední školou, kterou Diana navštěvovala, byla soukromá internátní škola West Heath, kterou v šestnácti letech opustila. Propadla u všech zkoušek, dokonce i při opravných pokusech. Na této škole poprvé začala pracovat pro dobročinné organizace. Vedení totiž podporovalo, aby žákyně navštěvovaly staré a nemocné lidi.
Absolvovala také krátký pobyt v Institutu Alpin Videmanette ve Švýcarsku, kde byly dívky připravovány na společenský život. Po návratu se usadila s přáteli v Londýně. Bylo to jedno z nejšťastnějších období jejího života. Nejdříve pracovala pro známé jako chůva, roznášela občerstvení na večírcích a dokonce také uklízela. Možná právě i toto ji pak přiblížilo chudým lidem. Připomíná mi to větu Mahátmy Gándhího, který řekl: Měli bychom se od mládí sžívat s myšlenkou, že jsme všichni metaři. Nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout, je živit se nějaký čas jako metař. Teprve pak skutečně pochopíme, co znamená rovnoprávnost mezi lidmi.[1] Následně nastoupila na místo učitelky v mateřské školce.
.
S Charlesem se seznámila již jako malé dítě, ale za normální setkání lze považovat až ta pozdější. Bylo jí šestnáct let a Charles se dvořil nejprve její sestře Sarah. Avšak Diana ho okouzlila natolik, že se později začali scházet a roku 1981 požádal Charles princeznu z Walesu o ruku. Toto období pro ni bylo velice těžké, neboť ji na každém kroku následovali reportéři. Fotili ji dokonce i při práci ve školce. Tento tlak médií se v pozdějších letech ještě stupňoval.
Brzy po pohádkové svatbě se začaly objevovat první mraky. Diana si svatební cestu představovala jako romantické chvíle bez médií. Charlesova představa vypadala ale jinak. Na cestu si nechal zabalit rybářský prut a šest knih. Během plavby na královské jachtě Britannie objevila princezna v deníku svého manžela fotografie Camilly Bowles, které náhodou vypadly. Žádala po Charlesovi vysvětlení, ale ten její prosby ignoroval. Jeden večer strávil manželský pár u egyptského prezidenta, kam si nástupce trůnu vzal manžetové knoflíčky ve tvaru propletených písmen C, které dostal od Camilly. Následně se usadili na Balmoralu. Navenek působili jako šťastný pár, avšak v soukromí probíhaly hádky kvůli Camille.
Dalším problémem byl věkový rozdíl dvanácti let. Oba měli odlišné povahy, jiné zájmy a rozdílné přátele. Dianu nebavilo pólo a venkovské lovy a starší přátelé ji nudili. Charles zase neholdoval tanci a do mladší společnosti nezapadal. Následník trůnu v této době také zjišťoval, že již není středem pozornosti a je odsunut na vedlejší kolej. Když přijížděly návštěvy, nejezdily kvůli němu, ale kvůli Dianě, se kterou se chtěli seznámit. Stejně tak média nestála o Charlese, ale spíše o jeho ženu. Získávala si lidi tím, že vůči nim byla otevřená a dokázala ukázat emoce, na rozdíl od Charlese, který byl vychováván ke skrývání svých nálad.
Diana spory v manželství nesnášela dobře. Onemocněla bulimií. Pokusila se několikrát spáchat sebevraždu, jednou se dokonce vrhla ze schodů, když čekala Williama. Naštěstí vyvázli oba dva bez vážnějších zranění. Tyto pokusy byly výkřiky, kterými se princezna dožadovala pozornosti. Avšak ne té z médií. Byla velice osamělá. Útěchu hledala v práci pro charitu. Zrušila například předsudek, že AIDS se přenáší obyčejným fyzickým stykem, například podáním ruky.
Ani její vstup do královské rodiny se neudál bez potíží. Nedodržovala přísně etiketu, byla schopna mluvit s obyčejnými lidmi, hlavně s dětmi a starými. Když musela odjet na cestu do Austrálie a na Nový Zéland, vymohla si, že William pojede také i přes nesouhlas rodiny. Svým přátelům později řekla: "Uvnitř tohoto systému se mnou zacházeli jako s podivínem. Cítila jsem, že pro ně nejsem dost dobrá. Díky Bohu, teď už je v pořádku, že jsem jiná."
Postupně se vztah Charlese a Diany zhoršoval. Měli oddělené ložnice a každý den se hádali. Diana už ani nechtěla krizi skrývat. Když ji manžel na veřejnosti políbil, utřela si rukou pusu, nebo mu uhnula. Vyplavalo dokonce na povrch, že během svatební cesty se Charles pravidelně stýkal s Camillou. Následně vyšla skandální kniha Andrewa Mortona Diana: její pravdivý příběh, kde autor se svolením Diany odhalil pozadí vztahu. Když pár odjel do Indie a do Koreje, získal si přezdívku "Bubáci". Tak moc bylo vidět odcizení manželů. Z této cesty pochází fotografie Diany před palácem Tádž Mahal, chrámem postaveným milujícím manželem. Někteří lidé říkají, že tato fotka jí měla zajistit při rozvodu podporu veřejnosti.
Samozřejmě se našli lidé, kteří princezně chtěli uškodit a pošpinit její pověst. Média se na vztahu Diany a Charlese opravdu "vyřádila". Někdo dokonce zveřejnil Dianin telefonní rozhovor s tehdejším milencem Jamesem Gilbeym. Později se však objevila další páska, která se týkala jejího manžela. Byl to rozhovor s Camillou Parker Bowles. Vyznávala si s Charlesem lásku a padlo i mnoho jmen lidí, kteří jim poskytovali místo ke schůzkám. V této době Diana odešla z mnoha funkcí v charitativních organizacích, protože se cítila vyčerpaná. Oporou pro ni byly během tohoto období její děti.
.
Chtěla, aby se monarchie přizpůsobila nové době, a tak brala své děti do nemocnic, kde se setkaly s bezdomovci a lidmi umírajícími na AIDS. Myslím si, že to byl skvělý nápad, je potřeba přiblížit se utrpení druhých a vědět, že existují, a pokusit se jim pomoci, a to podle mě neplatí jen pro vysoko postavené lidi, ale i pro ty obyčejné. "Vzala jsem své děti na místa, kde zřejmě dosud nikdy nikdo v tomto věku a z této rodiny nebyl. Oni teď mají určitou zkušenost - možná ji nebudou nikdy potřebovat, ale semínko je zaseto a já doufám, že poroste, protože ve vědomosti je síla. Chci, aby měli pochopení pro lidské city, lidské obavy, lidské trápení ,lidské naděje a sny."
Po odloučení s královskou rodinou, když nebyla svázána tradicemi, začala být sledována různými módními časopisy, protože její styl oblékání se v mnohém změnil, dá se říci, že zlepšil. Nosila šaty návrhářských špiček a byla všemi obdivovaná. Byla přirozená a to podtrhovalo její styl. Mimi Spencerová prohlásila: "Jako hvězdě stylu konce 20. století se Dianě nikdo nevyrovná."
Její oblíbenou hudbou byly písně z muzikálů Fantóm opery a Bídníci. Mezi Dianiny zájmy patřil tanec. Když byla malá, chtěla být baletkou. Zatančila si s Johnem Travoltou a s britským tanečníkem Waynem Sleepem. Byla patronkou Anglického národního baletu. Samozřejmě, mnoho z jejího života vyplňovala charita. Účastnila se různých charitativních večeří, koncertů a podobně. Byla patronkou Fondu národní pomoci. Měla vlivné přátele (např. Elton John, Liza Minelli, Cindy Crawford), a jejich podpory se snažila využít ve prospěch těch, kteří to potřebovali.
.
Díky své popularitě dokázala pro charitativní účely získat horentní sumy peněz. Před odchodem od prince Charlese měla kontakt s více než 150 dobročinnými organizacemi. V některých zastávala funkci prezidentky. Po rozchodu z většiny z nich odstoupila a spolupracovala pouze se šesti. Jmenujme například Misi pro malomocenství, Národní společnost pro boj s AIDS a Centrepoint (zaměřeno na bezdomovce). Navštěvovala také nemocnice, a to jak oficiálně, tak i soukromě. S malou nemocnou Danielou Stephensovou a její matkou dokonce navázala hluboké přátelství, které trvalo až do její smrti. S Danielou si povídala, sledovala televizi, pravidelně ji navštěvovala a jednou ji dokonce pozvala k sobě do Kensingtonského paláce.
Když se podíváme na tento pozoruhodný výčet Dianiných aktivit, jistě nás nepřekvapí, že pomáhala při práci také Matce Tereze a Imranu Khanovi (původně pákistánský hráč kriketu), který pracoval pro nemocnice zaměřené na léčbu rakoviny. Její cesty ji zavedly mimo jiné do Pákistánu, Japonska a Nepálu. Dianinou poslední kampaní byla propagace zákazu nášlapných min. Kampaň vedla její kroky až do Angoly. Sama řekla: "Každý si může přečíst statistiku, ale něco jiného je jít do nemocnic a vidět oběti min, jak bojují po ztrátách končetin a částí těla o přežití - to je strašné."
Po návratu z Angoly ji opět čekaly nepříjemnosti s královskou rodinou. Královna napsala Dianě i Charlesovi ručně dopis, že by se kvůli dětem měli co nejdříve rozvést. Toto se dostalo i do médií. Diana byla zdrcená. Vedla čím dál izolovanější život. Rozvod byl potvrzen v srpnu roku 1996 a situace se pomalu začala opět zlepšovat.
Diana opět získávala ztracenou sebedůvěru. Zásluhu na tom měl jistě i Dodi Fayed, se kterým v té době měla poměr, který vyšel najevo po dovolené na Korsice a Sardinii, kde měla Diana i své syny. Po návratu z tohoto pobytu odjela ještě na několik dní do Francie. Tento poslední vztah pro ni byl šťastný. Měla v Dodim oporu a cítila se být milována. Z Francie se živá již nevrátila. Zemřela ve věku 36 let. 31. srpna 1997 bylo tělo převezeno do Velké Británie.
Zpráva o princeznině smrti zasáhla celý svět. Projevy soustrasti nebyly pouze oficiální a strojené, jak to často u významných lidí bývá. Byly skutečné. Okolo Kensingtonského paláce, kde Diana bydlela, byly položeny stovky květin. Lidé zde čekali i několik hodin, aby se mohli zapsat do kondolenční knihy. Kytice ležely dokonce i před britským konzulátem v New Yorku či před dveřmi britské ambasády ve Washingtonu, D. C. Smutek lidí a jejich úcta k princezně je vidět na mnoha fotografiích. Mě nejvíce zaujal detail kytice karafiátů, uprostřed nichž byla karta - srdcová královna.
O několik dní později zemřela i Matka Tereza, Dianina přítelkyně. Svět tak přišel o dvě ženy, které skutečně dokázaly naplnit podstatu lidství.
K Dianině smrti se se skutečnou lítostí vyjádřilo mnoho významných osobností, mezi nimiž byl například Tony Blair, prezident Clinton, Kofi Annan či Nelson Mandela. Vznikla vlna opovržení vůči novinářům, kteří při nehodě sehráli významnou roli. Masivní vlna kritiky se také zvedla proti královské rodině, která se tvářila nezúčastněně. Královna tedy po 38 letech vystoupila v přímém přenosu, aby přednesla dojemný projev.
Dianin přítel Elton John prohlásil: "Toto je nejtragičtější a nejzbytečnější smrt. Svět ztratil svoji nejoddanější lidskou bytost a já jsem přišel o výjimečnou přítelkyni." Lucianno Pavarotti, princeznin oblíbený zpěvák, řekl: "Mé srdce je plné zármutku a bolesti. Lady Diana byla nejnádhernějším symbolem lidskosti a lásky k celému světu. Dotkla se mého života neobyčejným způsobem. Vždy na ni budu myslet s hlubokou láskou a radostí."
Poslední cestou princezny Diany byl úsek mezi Kensingtonským palácem a Westminsterským
opatstvím. Osobně přišly dva miliony lidí. Přímý přenos ve Velké Británii sledovalo 25 milionů lidí (1/2 obyvatel) a na celém světě to bylo 2,5 miliardy. Královská rodina při této události porušila několik tradic. Vystoupila před brány paláce a stála na chodníku, aby vzdala princezně hold. Britská vlajka poprvé vystoupala nejdříve nad palác a až poté byla spuštěna na půl žerdi. V této poloze ještě nikdy nebyla, neboť vlajka symbolizuje kontinuitu britského království. Pohřeb navštívilo mnoho slavných osobností, mezi nimiž byli kromě politiků také herci, režiséři a módní návrháři. Vyvrcholením pohřbu byl projev hraběte Spencera, Dianina bratra, který zaútočil svou řečí na média. Odpovědí na projev mu byl potlesk, který zvenčí pronikl od lidí, kteří poslouchali jeho slova přes reproduktory. Následně začali tleskat i přítomní uvnitř opatství. Elton John zazpíval upravenou verzi písně Candle in the Wind, původně složenou na počest Marylin Monroe.
V Dianině rodném Althorpu se konalo ještě poslední rozloučení s princeznou. Tento obřad byl pouze pro Dianinu rodinu. Byla pohřbena s růžencem, který jí věnovala Matka Tereza. Hrob se nachází na ostrově uprostřed jezera zvaného The Oval. Toto místo si oblíbila již jako malá.
Obdivuji tuto ženu za to, že čím víc jí život bral, tím víc dokázala dávat. Je pro mě důkazem toho, že člověk není pouze bytostí z masa a krve, ale také z duše, která je nám dána nějakou vyšší silou, jež pro někoho představuje Boha, pro někoho lásku. Je vlastně jedno, jak ji nazveme.
Ráda bych skončila slovy, která pronesl hrabě Spencer na pohřbu ve Westminsterském opatství: "Diana byla samotným ztělesněním soucitu, povinnosti, stylu a krásy. Na celém světě byla symbolem nesobecké lidskosti. Na celém světě se trvale zasazovala o práva těch, kteří žili na dně společnosti, byla to velice britská dívka, která překračovala národní hranice. Byla osobností s přirozenou ušlechtilostí, někým, kdo byl beztřídní a kdo během posledního roku svého života potvrdil, že nepotřebuje královský titul k tomu, aby kolem sebe i nadále vytvářel svůj zvláštní druh kouzla."
Charitativní organizace princezny Diany:
  • The Diana, Princess of Wales - Memorial Fund
  • The British Red Cross (Kampaň proti nášlapným minám)
  • Centrepoint Soho
  • English National Ballet
  • The Leprosy Mission
  • National Aids Trust
  • Royal Mardsen NHS Trust
  • Great Ormond St. Hospital for Children NHS Trust
  • USA - American Red Cross
Zdroje:
Hlavním zdrojem pro tuto práci byla kniha:
Donnelly, P.: Diana:Princezna lidských srdcí. 1. vyd.: Praha: Rebo Productions 1997
z této knihy pochází také všechny neoznačené citace.
[1] Stern, Henri: Máhátma Gándhí: Životní zásady. 1. vyd.: Praha: Triton 2004

.

.
.

25. Obraz války v literatuře

22. června 2010 v 16:06 | Darkened |  Přehled k maturitě - Čeština
První světová válka - Legionářská próza
- Josef Kopta - Hlídač číslo 47
- nepřeháněl
- syn byl básník
- Rudolf Medek
- ve 30. letech kritizoval Čapka, Masaryka, 1. republiku →negativně zapsán
- 2 synové - Mikuláš Medek (malíř), Ivan Medek (kancléř prezidenta Havla)
- hra Plukovník Švec
- básník Zborov
- zveličoval hrdiny, příliš patosu, heroismus
- politicky vpravo
- hodnost generála
- František Langer - román Jízdní hlídka - o hrdinství legionářů
- lékař v obou válkách
- známý Karla Čapka
- Jaroslav Hašek (1833 - 1923)
- otec učitel na gymnáziu
- dělal hodně průšvihů
- maturoval na obchodní akademii
- když se dozvěděl, že je v Makedonii povstání, odjel pomáhat povstalcům
- kradl dobré rasy psů, padělal rodokmeny a pak je prodával
- psal v hospodě povídky za piva novinářům (Aféra s křečkem, Utopení pana Tenkráta)
- hodně chlastal
- zaměstnán v plátku Svět zvířat - vymýšlel si nová zvířata (mystifikace)
- 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona
- ve volbách dostali 25 hlasů
- čelil mnoha soudním žalobám za mystifikace
- musel narukovat do války na ruskou frontu → líbila se mu tam Ruska → vstoupil do legií ČSR → tak na ni nezapůsobil → vstoupil do Rudé armády → po roce 1920 se vrátil i s Ruskou do Prahy, měl zde už manželku a dítě
- nechal si vytisknout parte, oznámil, že zemřel a pak přišel na svůj pohřeb
- světoznámý díky Švejkovi - přeložen do 70 jazyků
- být švejkem - znamená mít určitou vlastnost (neví se jakou)
- Švejk - sabotoval svojí leností
- geniální blb, blbej génius (úředně prohlášen za blba a nestyděl se za to)
- dokáže kličkovat, schopnost přežít různé útlaky
- schopnost shodit autoritu, přizpůsobit se (prokličkoval válkou)
- = typický Čech
- Heydrich o Češích: "Smějící se bestie"
- čtvrtý díl nedopsán
- ilustroval Lada
- lehkomyslnost, úlisnost, jednoduchost
- situační humor (člověk očekává opak toho, co se stane)
- travestie - komické, humorné dílo, které originálně posouvá něco vážného do humorné podoby (lehko k parodii)
- sarkasmus = zesílená ironie
- parodie - zesměšnění skutečné osoby/situace → musí se znát originál
- groteska - nadsazený humor (V+W, Charlie Chaplin,…)
- protiválečné (antimilitaristické dílo)
- antibyrokratické - odsouzení všech systémů příkazů a nařízení
- protirakouské
- proticírkevní - zesměšňuje církev (feldkurát Katz)
- švejk s malým "š" - literární typ
- velmi nejednotný, nejednoznačný (génius X blbec), rozporuplný
- v každé situaci se snaží přizpůsobit, vykličkovat
- žvanivost
- přehnané plnění příkazů
- "antihrdina"
- malý člověk se dostává k obrovské věci (válka)
Druhá světová válka
- Jan Drda
- jako mladý pracoval v redakci Lidových novin (s Bassem, Langerem,…)
- vysokým představitelem KSČ
- stal se představitelem Svazu spisovatelů → za komunistů rozhodoval o tom, co smí vyjít a co ne společně s Řezáčem → dostali přezdívku DrZáč
- 1968 - postavil se proti okupaci ("Nepodejte jim ani kapku vody.")
- žil u Příbrami - ta se pak objevuje v mnoha jeho knihách
- debutoval za Protektorátu - např. Městečko na dlani
- divadelní hry - Hrátky s čertem - alegorické (psáno za Protektorátu, Češi X Němci)
- Dalskabáty, hříšná ves aneb zapomenutý čert - kritika církve
- pro děti - České pohádky (např. o princezně Jasněnce a létajícím ševci, Dařbuján a Pandrhola)
- Hastrmani
- sbírka povídek Němá barikáda (1945) - heroizuje postavy
- povídka Pancéřová pěst
- povídka Vyšší princip (zfilmováno J. Krejčíkem) - podle skutečné události, ale příběh je přesto přehnaný
- Doba heydrichiády. Na gymplu je učitel latiny a řečtiny, který se o nic nezajímá, chodí staře oblékaný, nezajímá se o politiku. Žáky vždy napomíná větou začínající slovy: "Z hlediska vyššího principu mravního..." → dostává přezdívku Vyšší princip. Žáci ve třídě zesměšní Heydricha a jeden spolužák je udá. → Při maturitních písemkách přijde Gestapo a udané hochy odveze a zastřelí. Následně chtějí Němci po učiteli, aby schválil jejich zabití, učitel to ale neschválí. "Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není vraždou."
- Julius Fučík (1903 - 1943)
- vystudoval VŠ, byl novinářem
- příbuzní hráli, zpívali, komponovali v divadle
- rodina žila v Plzni → jmenovaly se po něm parky, ulice, dnešní Mikulášské gymnázium bylo dříve Fučíkovo
- ve 20. letech patřil ke krajně levému křídlu komunistů
- O zemi, kde zítra znamená včera - reportáže ze SSSR
- naznačuje, že Rusko jde strašně rychle kupředu
- manželka Gusta
- byl hezký → nevěrný, měl mnoho žen
- změnil si jméno na prof. Horáka, aby nebyl objeven Gestapem, angažoval se v komunistickém odboji → zatčen Gestapem, pak vězněn nejdříve v Praze na Pankráci, pak převezen do Berlína → v září 1943 trest smrti
- mezi hlídači ve vězení byl Čech Kolínský (měl za manželku Němku) → dodával mu malé tužky a papírky ("motáky") a popsané je pak vynášel ven
→ po válce vyšla Reportáž, psaná na oprátce (v originálním názvu byla čárka)
- za Reportáž psanou na oprátce známý i v zahraničí
- řadí se k vězeňské literatuře (jako např. Motýlek, Přítelkyně z domu smutku)
- manželka po válce nechala zatavit popsané motáky do skla
- komunisté z něj udělali hrdinu
- mezi roky 1945 - 1989 vyšla kniha 31x - komunisté zatajili 10-15% textu (např. že ne všichni Němci byli sadisti; Fučík Gestapu při výsleších leccos řekl, i když se snažil říkat falešné informace)
- Fučíková jako vdova využívala toho, že byla jeho manželkou, objížděla školy a vyprávěla, jak byl dobrý manžel, dostala vysoké funkce v KSČ, ...
- Václav Černý - nejlepší literární kritik u nás po roce 1945
- "Fučík věděl, že je jeho konec. Kdyby hned vše vyklopil, pes by po něm neštěkl. Stylizuje se do postavy Ježíše Krista."
- než byl zatčen, byla večeře u Jelínků = poslední večeře páně
- postava Mirka (konfident) = Jidáš
- vyslýchán Böhmem = pokušitel (jako byl Ježíš pokoušen ďáblem)
- nechává po sobě odkaz pro své pokračovatele (Ježíš odkazuje Petrovi, Fučík lidem)
- poslední věta: "Lidé, měl jsem vás rád, bděte." = parafrázovaný výrok z Bible
- Jan Otčenášek (1924 - 1979)
- v 50. letech levicově orientovaný → schematismus
- Občan Brych
- Byl jednou jeden dům
- Láska mezi kapkami deště
- Romeo, Julie a tma - Pavel schovává Židovku Ester doma ve sklepě, nenastoupila na transport → na konci románu vychází do ulic a je zastřelena
- odehrává se v době heydrichiády
- rychlý a spádný děj
- zfilmováno
- Norbert Frýd (1913 - 1976)
- byl Žid → zažil Osvětim, Buchenwald
- Krabice živých - apolitický román, psáno neutrálně, klidně
- hlavní postavou je Zdeněk ve fiktivním koncentráku Gigling a dělá táborového písaře - pozice mu umožňuje pohled na celkový život tábora
- sociologická sonda - odkrývají se zde charaktery lidí
- název má dvojí význam - koncentrák z ptačí perspektivy vypadá jako mnoho krabic s lidmi / Karel má na starost spisy lidí, které se zakládají do krabice
- varování před totalitními režimy
- Ladislav Fuks (1923-1994)
- navazuje na tradici psychologické prózy
- debutuje až po čtyřicítce
- psal o šílencích, psychických stavech, krutém otci, pomstě, schizofrenii
- otec byl přísný policejní důstojník
- místo ozdob mu doma visely kostry netopýrů, některé místnosti měl i po válce zatemněné, spal v rakvi
- logicky vedený příběh promyšlený do detailu
- typické opakování motivů
- míchání různých žánrů
- černý, morbidní humor, prvky hororu, fantasy
- magický realismus - záměna rovin - obyčejné věci staví jako zázrak, neobyčejné jako úplně normální
- není jednoznačně dané, co se tam děje
- Pan Theodor Mundstock - vydáno 1963
- odehrává se v roce 1941, hlavní postava je schizofrenik Mundstock, chce si natrénovat to, co se mu může v koncentráku stát, mluví sám se sebou, zemře při přecházení ulice
- Spalovač mrtvol - hlavní postava Karel Kopfrkingl
- každý totalitní režim může zneužívat slabé jedince
- natočil Juraj Herz
- opakování motivů
- Myši Natalie Mooshabrové
- Příběh kriminálního rady
- Arnošt Lustig (* 1926)
- vitální osoba
- židovský původ
- pomáhal rozjet českou edici časopisu Playboy
- na holocaust se dívá lidsky
- dospíval v ghettu v Terezíně → Buchenwald → Osvětim (podařilo se mu utéct)
- v životě jsou podle něj nejdůležitější pud přežití, hladu a sexu
- zpočátku byl komunista
- po roce 1948 zpravodajem v arabsko-izraelské válce
- v USA přednášel literaturu
- knihy nejsou moc akční, spádné, napětí je ukryto uvnitř
- mnoho knih zfilmováno
- Dita Saxová - Židovka, o vše během války přišla, ale přežila → odjíždí do Švýcarska, aby se znovu naučila žít, ale nedokáže se se zážitky vyrovnat ("Život není to, co chceme, ale to, co máme.") → snaží se být oporou pro své kamarádky, ale zabije se skokem z ledovce
- Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou - hlavní postavy - Kateřina H., Herman Cohen, Bedřich Brenske
- Noc a naděje - 1962 zfilmováno jako Transport z ráje
- Démanty noci
- Pavel Kohout
- monografie - P. Kosatík - Causa Kohout
- kontroverzní život
- studoval na FF UK
- byl symbolem budovatelského nadšení (byl v čelech průvodů, psal povídky např. O Honzovi, který pomáhal Rudé armádě osvobozovat ČSR, O pionýrském šátku, který plakal + básničky)
- 1949 - kulturním atašé (úředník ambasadora) v Moskvě
- šéfredaktorem časopisu Dikobraz - satirické vůči všemu, co pocházelo ze západu
- v pol. 50. let - začíná se prosazovat jako dramatik - byl literární chrlič, psal jich desítky
- např. Pech pod střechou, August august, august; Dobrá píseň
- dramatizoval romány Julese Verna (Cesta kolem světa za 80 dní), Karla Čapka (Válka s mloky)
- psal i scénáře do TV
- koncem 50. let se odklání od komunismu
- dcera spisovatelka Tereza Boučková (film Smradi) - jsou rozhádáni dodnes
- byl bohatý, v 60. letech žil nad poměry
- 1968 - IV. sjezd spisovatelů - nejostřeji ze všech tu proti cenzuře apod. vystoupil Kohout
- vymyslel název Charta 77 → 70. léta - vydán na nemilost komunistům, má zakázáno vydávat
- dostal nabídku z Vídně z Burgtheatru, aby tam režíroval svou hru → odjíždí → při návratu ho na celnici už nepustili do ČSR, zbavili ho čs. občanství
- náměty šokují na úkor literární kvality
- Katyně
- Bílá kniha o kauze Adama Juráčka
- Konec Velkých prázdnin
- Kde je zakopán pes
- Hvězdná hodina vrahů - v Protektorátu vraždí někdo vdovy, vyšetřuje to český policista a má jako dohližitele Němce, překvapivé rozuzlení
- Ta dlouhá vlna za kýlem - na cestě kolem světa se schází různí lidé, starý Čech a Němka se spolu vypořádávají s válkou a nebaví se spolu, mladí už se baví v pohodě → válka je generační záležitost
- Hodina tance a lásky - Kristina (dcera velitele Terezína) se zamiluje do příslušníka SS; kniha představuje pohled na válku z pozice Němců
- Anne Frank - Deník - Anne Franková byla židovská dívka žijící v Nizozemsku. Když Němci začali vypravovat transporty se Židy do vyhlazovacích táborů, její rodina se společně s dalšími lidmi schovala do zadního domu továrny, ve které její otec dříve pracoval, za pomoci pracovníků továrny přežívali. Tito lidé byli v domě od 12. 6. 1942 do 1. 8. 1944. Anne si po celou tu dobu psala deník. Když začala psát, bylo jí 13 let. Vypisuje se zde ze svých pocitů, nazírá na svět nejdříve teenagerovskýma očima, ale postupně se mění a překvapivě rychle dospěje, což lze vyčíst z myšlenek psaných v deníku. Kniha je skutečným vydáním skutečného deníku.
Další autoři reagující na 2. světovou válku
- Edvard Valenta - Jdi za zeleným světlem
- Karel Ptáčník - Ročník Jedenadvacet
- Adolf Branald - Severní nádraží
- Lazaretní vlak
- Bohumil Hrabal - Ostře sledované vlaky (natočeno, film získal Oscara)
- Viktor Fischl - Dvorní šašci

26. Literární podoba dějin

22. června 2010 v 16:05 | Darkened |  Přehled k maturitě - Čeština
- funkce poznávací + jinotajná
Svět
- doba romantismu
- Walter Scott - Ivanhoe
- Victor Hugo
- Alexandre Dumas - Tři mušketýři
- A. S. Puškin - náznaky
- doba realismu
- Sienkievicz - Quo vadis
- L. N. Tolstoj - Vojna a mír
- 20. stol.
- Robert Graves - Já, Claudius
- Mika Waltari - Egypťan Sinuhet
- James Claval
Čechy
- František Palacký - Dějiny českého národa
- K. H. Mácha
- J. K. Tyl - Kutnohorští havíři
- Vražda sv. Václava
- ve 2. pol. 19. stol. útěcha lidí, že si alespoň připomínají minulost
- vlastenecká touha ukázat slavnou českou povinnost
- Zikmund Winter - Mistr Kampanus
- Alois Jirásek - Temno
- F. L. Věk
- Filosofská historie
- 20. stol.
- Jaroslav Durych
- Vladislav Vančura - Obrazy z dějin národa českého
- Markéta Lazarová
- Václav Kaplický - Kladivo na čarodějnice
- Jiří Šotola - Kuře na rožni
- Svatý na mostě
- Vladimír Neff - pentalogie Sňatky z rozumu, Císařské fialky, Zlá krev, Veselá vdova, ...
- Jarmila Loukotková - Není římského lidu
- Navzdory básník zpívá
- František kožík - Fanfáry pro krále
- Největší z pierotů
- Vladimír Körner - Údolí včel
- Písečná kosa
- Zánik samoty Berhof
- Věra Sládková - Vlak dětství a naděje
- Miloš Kratochvíl
Někteří autoři blíže
- Victor Hugo (1802 - 1885)
- žil na Normanských ostrovech, vrátit do Francie se mohl až za Napoleona III.
- chtěl napsat takové dílo, které by vyjadřovalo, co romantismus znamená
- divadelní hra Cromwell - manifest romantismu; měla tolik postav, že to bylo nemožné hrát v divadle
- Chrám Matky Boží v Paříži - kontrast ošklivého Quasimoda s krásnou Esmeraldou
- Quasimoda vychovává Frollo
- Bídníci (Ubožáci) - Les Miserables
- mnohokrát zfilmováno (nejnověji s Liamem Neelsonem)
- hlavní postava Jean Valjean
- velmi obsáhlý děj
- líčí osudy hlavních i vedlejších hrdinů
- JV musí na galeje na 19 let za krádež chleba → kněz nechá u sebe JV přespat, JV mu ukradne svícen → kněz tu krádež bere na sebe a zachraňuje tak JV od trestu → JV se přerodí v kladnou postavu → žije pod falešnou identitou, stane se starostou v cizím městě → setkává se s prostitutkou Fantinou, která šlape, aby získala peníze na výchovu dcery Cosetty, ta žije v bídě jako služka u rodiny, která ji vychovává → vztah Valjeana Cosetty je jako vztah otce a dcery → Cosetta potkává Maria a i přes protest Valjeana si ho bere → Mario nechce, aby se Cosetta stýkala s JV → Cosetta nakonec přichází k Valjeanovi na smrtelné posteli
- Javert - pedantský typ člověka, chce 100% dodržovat zákon, chce dostat JV na galeje → na konci si uvědomuje, že chce potrestat někoho, kdo si to nezaslouží → sebevražda skokem do Seiny
- Zikmund Winter - znal se s Jiráskem
- středoškolský učitel
- hodně studoval prameny, psal o užších tématech
- zajímalo ho 16. a 17. stol. (1620 bitva na Bílé hoře)
- jazyk přizpůsoboval starému stylu
- povídka Rozina sebranec - je nalezena dívka Rozina, je emancipovaná, prosazuje svůj názor i za tvrdou cenu; snaží se najít své místo v životě
- R si navzdory pěstounům prosadí lásku k italskému skláři Nicolovi, i když ji před ním varují → on ji zneužije a odchází → vezme si navzdory staršího muže Karfa, který ji může zajistit, ale podvádí ho, krade mu peníze a stává se z ní zlý člověk → její manžel si zjedná vraha, aby ji zabil
- Mistr Kampanus - jediný Wintrův román
- doba nastupujícího baroka a rekatolizace
- skutečná postava Jan Kampanus Vodňanský - původně rektor Karlovy univerzity a básník, humanista
- zemře mu milovaná manželka; sleduje bitvu na Bílé hoře; snaží se pomoci studentům, kteří nejsou katolíci; přestupuje ke katolíkům, aby hrál do not novým pánům - je to jeho oběť → oběsí se
- Alois Jirásek (1851 - 1930)
- přitáhl lidi k českým dějinám
- jeho knihy ze 2/3 fikce
- milován čtenáři
- narodil se v Hronově
- bydlel v Praze
- rozsáhlé popisné pasáže
- neuměl líčit vývoj a psychiku postav
- napsal kolem 50 knih
- hodnotí pozitivně husitství, negativně baroko → pak využívají komunisté, chtějí, aby se podle Jiráska říkalo baroku temno
- podle jeho knih natočeny první české barevné filmy - Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé
- dílo:
- nejstarší dějiny - Staré pověsti české - čerpá ze starých kronik (Hájek z Libočan, který si sám vymýšlel); Čechy 13. /14. století
- doba husitská - lidové hnutí za lepší budoucnost
- románová trilogie - Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo
- Husitský král - o Jiřím z Poděbrad
- Z Čech až na konec světa - o mírovém poselstvu Jiřího z Poděbrad
- doba baroka - Temno - páter Antonín Koniáš (jezuita) ničí české knihy, pronásleduje evangelíky
- Psohlavci - Jan Sladký Kozina X Lomikar (německy Lominger) na Domažlicku
- národní obrození - F. L. Věk - 5 dílů; 1. a 2. díl nejkvalitnější (natočeny jako seriál); Dobruška - reálná postava Hek (jméno Hek se mu nezdálo dost české, proto ho přejmenoval na Věka)

Další články


Kam dál