Jméno dokáže dojem z díla umocnit, nebo úplně zkazit. Já tohle dílko nazvala Splynutí. Tohle slovo ve mně vyvolává asociaci jednoty, něčeho, co k sobě patří, vpíjí se do sebe, až stvoří jednotu.

24.8. se v kostele sv. Bartoloměje uskutečnil varhanní koncert, což jsem si nechtěla nechat ujít, možná také z důvodu, že kostel bude otevřený a já si v něm budu moct chvíli sednout a přemýšlet, i když mi to kazil fakt, že všude okolo byli lidi. Vždycky když jdu do kostela v normální den , je tam ta hrozná mříž, která mi připadá, jako by měla oddělovat člověka od boha. Je to docela trefný, v životě nás taky něco lidskýho odděluje od toho božskýho, a v tom kostele si to člověk uvědomí asi nejlíp, když se drží mříže a ví, že ať udělá cokoliv, nemá v tu chvíli šanci se tam dostat.

Nedávno jsem byla na výletě v Praze. Prázdiny totiž poskytujou tolik volnýho času, že člověk neví, co s nim, a Praha tolik možností kam zajít, že nevíte, co dělat dřív. Pokud to člověk dokáže prokombinovat s kamarádem a s autem, je to ideální…=) Nechali jsme auto na Zličíně a jeli metrem do víru velkoměsta…=)

Kdybych věděla, co si o tomhle filmu mám myslet, tak vám to sem napíšu. Jenže já to nevim, takže v tomhle článku budu srovnávat klady a zápory, aniž bych věřila tomu, že se doberu nějakýho jednoznačnýho závěru.

Na dovolený padlo krom spousty nadávek taky pár božích hlášek, který vám asi teda vtipný připadat nebudou, ale mě dokážou pokaždý rozesmát.