9. ledna 2010 v 22:09 | Darkened
|
Filosofie
I tak známý filosof, jako Platón, nám zanechává ve svém díle Ústava zmínku o nesmrtelnosti duše a reinkarnaci. Základní myšlenkou v X. knize je, že co zasijeme, to se nám vrátí. Podívejme se nyní na podobenství, v němž nám tento velký filosof odhalil svou myšlenku, co bude po smrti:
Ér byl voják, jenž zahynul v boji. Ostatní si mysleli, že je mrtev a měl být pohřben. Dvanáctého dne však na hranici oživl a vypravoval, co po smrti viděl, jak mu to nakázali v posmrtném světě.
Vyprávěl, že viděl dva otvory vedoucí ze země a do země a dva otvory vedoucí do nebe a z nebe. Když lidé přišli, byli roztřízeni soudcem podle svých skutků a podle toho posláni buď do nebe, nebo do pekla dvěma otvory. Druhými dvěma otvory vylétávaly duše zpět na louku, setkávajíce se se svými známými a vypravujíce si, co se dělo. V nebi duše zakoušely slast a pozorovaly neskutečné krásy, v pekle se jim naopak vracelo vše, co spáchaly za života. Ti, kteří nebyli dostatečně potrestáni, nebo vyléčeni, museli v podsvětí ještě zůstat. Tento posmrtný život trval 1000 let, za předpokladu, že lidský život trvá 100 let, můžeme tvrdit, že mrtví byli 10x odměněni či potrestáni za své činy.
Po sedmi dnech byly duše přivedeny na louku, kde jim jakýsi hlasatel rozdal losy, na kterých bylo pořadí, v jakém si budou vybírat svůj budoucí daimón (osud). Odpovědnost padá tedy na volitele, sám bůh nezasahuje.
Poté hlasatel předložil před duše tabulky s napsanými životy, kde bylo udáno např. postavení, vzhled, úspěchy, ... Duševní vlastnosti nebyly zařazeny, poněvadž jaký život si každá duše zvolí, takovou se nutně stává.[1] Je tedy zapotřebí poučit se z tohoto příběhu a uvědomit si, co si máme zvolit podle přirozené povahy své duše, abychom byli vedeni ke spravedlnosti a ne naopak. bylo možno vybrat si i život zvířete.
Duše si vybíraly své životy podle zkušeností z životů předchozích. Například Odysseova duše zvolila život prostého zemědělce, který svou vesnic nikdy neopustí a bude žít celý život s rodinou.
Když prošly tímto rituálem, byly přivedeny k řece Zapomnění (Léthé), kde se každý napil a zapomněl na svůj minulý život. O půlnoci nastala bouře a duše byly odneseny do nového zrození.
[1]Platón: Platónovy spisy: Svazek IV. 1. vyd.: Praha: Oikoymenh 2003, str. 373-374
24.8. se v kostele sv. Bartoloměje uskutečnil varhanní koncert, což jsem si nechtěla nechat ujít, možná také z důvodu, že kostel bude otevřený a já si v něm budu moct chvíli sednout a přemýšlet, i když mi to kazil fakt, že všude okolo byli lidi. Vždycky když jdu do kostela v normální den , je tam ta hrozná mříž, která mi připadá, jako by měla oddělovat člověka od boha. Je to docela trefný, v životě nás taky něco lidskýho odděluje od toho božskýho, a v tom kostele si to člověk uvědomí asi nejlíp, když se drží mříže a ví, že ať udělá cokoliv, nemá v tu chvíli šanci se tam dostat.
Zde hledá